SLOKA 25

Ve stavu snění má člověk téměř zakryté vědomí a může vidět mnoho nepříznivých věcí, které ho zneklidní nebo mu naženou strach, ale jakmile se probudí, pak přestože si vzpomíná, co se dělo ve snu, není znepokojený. Stejně tak seberealizace neboli pochopení svého skutečného vztahu k Nejvyššímu Pánu je stav, ve kterém je člověk naprosto spokojený a tři kvality hmotné přírody, které jsou příčinou všeho zneklidnění, ho nemohou ovlivnit. Se znečištěným vědomím člověk vidí vše jako předmět svého vlastního požitku, ale s čistým vědomím neboli vědomím Kṛṣṇy vidí, že vše existuje pro požitek nejvyššího poživatele. To je rozdíl mezi sněním a bděním. Stav znečištěného vědomí se přirovnává k vědomí ve snu a vědomí Kṛṣṇy se přirovnává k bdělému stavu. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, jediným absolutním poživatelem je ve skutečnosti Kṛṣṇa. Ten, kdo chápe, že Kṛṣṇa je vlastníkem všech tří světů a přítelem každého, je klidný a nezávislý. Dokud podmíněná duše nemá toto poznání, touží si všeho užívat — chce se stát humanistou nebo dobrodincem a otevírat nemocnice a školy pro své bližní. To vše je iluze, protože takovými hmotnými činnostmi nikomu neprospěje. Chce-li pomoci svému bližnímu, musí probudit jeho spící vědomí Kṛṣṇy. Být si vědom Kṛṣṇy je stav pratibuddha, což znamená “čisté vědomí”.