SLOKA 35
muktāśrayaṁ yarhi nirviṣayaṁ viraktaṁ
nirvāṇam ṛcchati manaḥ sahasā yathārciḥ
ātmānam atra puruṣo ’vyavadhānam ekam
anvīkṣate pratinivṛtta-guṇa-pravāhaḥ
mukta-āśrayam—na úrovni osvobození; yarhi—kdy; nirviṣayam—odpoutaná od smyslových předmětů; viraktam—lhostejná; nirvāṇam—uhasení; ṛcchati—získá; manaḥ—mysl; sahasā—okamžitě; yathā—jako; arciḥ—plamen; ātmānam—mysl; atra—tehdy; puruṣaḥ—osoba; avyavadhānam—neoddělená; ekam—jedna; anvīkṣate—zažívá; pratinivṛtta — osvobozena; guṇa-pravāhaḥ—od přívalu hmotných kvalit.
Když se takto mysl zcela zbaví všeho hmotného znečištění a odpoutá od hmotných cílů, je jako plamen lampy. Tehdy je skutečně sladěna s myslí Nejvyššího Pána a oddaný cítí, že je s Pánem sjednocena, protože se osvobodila od přívalu vzájemně působících hmotných kvalit.
Činnosti mysli v hmotném světě jsou přijímání a odmítání. Dokud je mysl na úrovni hmotného vědomí, musí být nucena učit se meditovat o Nejvyšší Osobnosti Božství, ale jakmile oddaný vyvine skutečnou lásku k Nejvyššímu Pánu, mysl je automaticky pohroužena do myšlenek na Pána. V tomto stadiu yogī nemyslí na nic jiného než na službu Pánu. Toto sladění mysli s touhami Nejvyšší Osobnosti Božství se nazývá nirvāṇa, sjednocení mysli s Nejvyšším Pánem.
Nejlepší příklad nirvāṇy podává Bhagavad-gītā. Na začátku se Arjunova mysl odchylovala od Kṛṣṇovy. Kṛṣṇa chtěl, aby Arjuna bojoval, ale Arjuna to neměl v úmyslu, a tak vznikl rozpor. Po vyslechnutí Bhagavad-gīty od Nejvyšší Osobnosti Božství však Arjuna sladil svoji mysl s Kṛṣṇovou touhou. To se nazývá jednota. Tato jednota ovšem nezpůsobila, že by Kṛṣṇa a Arjuna ztratili svoji individualitu. Tomu māyāvādští filozofové nemohou porozumět. Myslí si, že jednota nutně znamená ztrátu individuality. V Bhagavad-gītě však vidíme, že se individualita neztrácí. Když je mysl zcela očištěna láskou k Bohu, stává se myslí Nejvyšší Osobnosti Božství. Tehdy mysl nejedná odděleně a nemá jiný cíl než splnit touhu Pána. Individuální osvobozená duše nic jiného nedělá. Pratinivṛtta-guṇa-pravāhaḥ. V podmíněném stavu jsou všechny činnosti mysli vynuceny třemi kvalitami hmotného světa, ale v transcendentálním stavu nemohou hmotné kvality mysl oddaného zneklidnit. Oddaný nemá žádný jiný zájem než uspokojit touhy Pána. To je nejvyšší stadium dokonalosti, zvané nirvāṇa nebo nirvāṇa-mukti. V tomto stadiu se mysl zcela zbavuje hmotných tužeb.
Yathārciḥ. Arciḥ znamená “plamen”. Když se lampa rozbije nebo v ní dojde olej, vidíme, že její plamen zhasne. Vědecké pochopení však praví, že plamen nezhasl, ale je zachován. To je zákon zachování energie. Podobně když mysl přestane jednat na hmotné úrovni, je zachována v činnostech Nejvyššího Pána. Zde je vysvětleno pojetí māyāvādských filozofů co se týče ukončení činnosti mysli: ukončit mentální činnosti znamená ukončit činnosti prováděné pod vlivem tří kvalit hmotné přírody.