SLOKA 4
ahiṁsā satyam asteyaṁ
yāvad-artha-parigrahaḥ
brahmacaryaṁ tapaḥ śaucaṁ
svādhyāyaḥ puruṣārcanam
ahiṁsā—nenásilí; satyam—pravdomluvnost; asteyam—nekrást; yāvat-artha—kolik je nezbytné; parigrahaḥ—vlastnit; brahmacaryam—celibát; tapaḥ—odříkání; śaucam—čistota; sva-adhyāyaḥ—studium Ved; puruṣa-arcanam—uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství.
Jeho zásadami má být nenásilí a pravdomluvnost, nemá krást a má být spokojen s takovým vlastnictvím, jaké nezbytně potřebuje pro život. Má se vyhýbat sexu, žít v odříkání, být čistý, studovat Vedy a uctívat svrchovanou podobu Nejvyšší Osobnosti Božství.
Slovo puruṣārcanam v tomto verši znamená “uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství”, zvláště podoby Pána Kṛṣṇy. Arjuna potvrzuje v Bhagavad-gītě, že Kṛṣṇa je původní puruṣa, Osobnost Božství (puruṣaṁ śāśvatam). Při vykonávání yogy tedy člověk musí nejen soustředit mysl na osobu Kṛṣṇy, ale také denně uctívat podobu Kṛṣṇy, Jeho Božstvo.
Co se týče sexu, brahmacārī se ovládá dodržováním celibátu. Není možné bez omezení užívat sexu a zároveň vykonávat yogu — to je darebáctví. Takzvaní yogīni hlásají, že si člověk může užívat dle libosti a zároveň se stát yogīnem, ale to je naprosto neautorizované. Zde je velice jasně vysvětleno, že yogī musí dodržovat celibát. Brahmacaryam znamená žít pouze ve vztahu k Brahmanu neboli v plném vědomí Kṛṣṇy. Lidé příliš propadlí sexu nemohou dodržovat pravidla, která je povedou k vědomí Kṛṣṇy. Sexuální život se musí omezit na manželství. Ten, kdo i v manželství omezuje svůj sexuální život, se také nazývá brahmacārī.
Slovo asteyam je pro yogīna také velice důležité. Asteyam znamená “nekrást”. V širším slova smyslu je zloděj každý, kdo shromažďuje víc než potřebuje. Podle zásad duchovního komunismu nemá člověk vlastnit víc, než kolik musí nezbytně mít pro svůj život. To je zákon přírody. Ten, kdo hromadí více peněz nebo majetku, než sám potřebuje, se nazývá zloděj a ten, kdo pouze hromadí bohatství a nepřispívá na oběti či uctívání Osobnosti Božství, je velký zloděj.
Svādhyāyaḥ znamená “číst autorizovaná védská písma”. I ten, kdo si není vědom Kṛṣṇy a praktikuje yogu, musí číst autoritativní védské texty, aby získal správné pochopení. Samotné vykonávání yogy nestačí. Narottama dāsa Ṭhākura, velký oddaný a ācārya v gauḍīya-vaiṣṇava-sampradāyi, říká, že všechny duchovní činnosti se mají zakládat na informacích ze tří zdrojů — od svatých osobností, z autoritativních písem a od duchovního mistra. Tito tři rádci jsou pro pokrok v duchovním životě velice důležití. Duchovní mistr dává předepsanou literaturu pro vykonávání yogy oddané služby a sám mluví pouze na základě písem. Číst předepsaná písma je tedy pro vykonávání yogy nezbytné. Praktikovat yogu bez čtení autoritativní literatury je pouhou ztrátou času.