SLOKA 9
prāṇasya śodhayen mārgaṁ
pūra-kumbhaka-recakaiḥ
pratikūlena vā cittaṁ
yathā sthiram acañcalam
prāṇasya—životního vzduchu; śodhayet—má vyčistit; mārgam—cestu; pūra-kumbhaka-recakaiḥ—nadechováním se, zadržováním dechu a vydechováním; pratikūlena—opačným postupem; vā—nebo; cittam—mysl; yathā—aby; sthiram—stálá; acañcalam—nezneklidněná.
Yogī má vyčistit cestu životního vzduchu tím, že bude dýchat následujícím způsobem: nejprve se zhluboka nadechne, potom zatají dech a nakonec vydechne — nebo naopak nejprve vydechne, potom chvíli nebude dýchat a nakonec se nadechne. To se dělá proto, aby se mysl ustálila a vyhnula vnějšímu zneklidnění.
Tato dechová cvičení se vykonávají s cílem ovládnout mysl a upřít ji na Nejvyšší Osobnost Božství. Sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ — oddaný Ambarīṣa Mahārāja upíral svoji mysl na lotosové nohy Kṛṣṇy dvacet čtyři hodin denně. Předepsaný postup pro rozvoj vědomí Kṛṣṇy je zpívat Hare Kṛṣṇa a pozorně tomuto zvuku naslouchat, aby byla mysl upřená na transcendentální vibraci Kṛṣṇova jména, které se neliší od osobnosti Kṛṣṇy. Upře-li člověk svoji mysl přímo na lotosové nohy Kṛṣṇy, okamžitě dosáhne skutečného cíle ovládání mysli za pomoci předepsané metody čištění cesty životního vzduchu. Systém haṭha-yogy neboli dýchací systém se zvláště doporučuje těm, kteří jsou příliš pohrouženi do tělesného pojetí života, ale kdo jednoduše zpívá Hare Kṛṣṇa, může ustálit svoji mysl mnohem snadněji.
Pro čištění dýchacích cest se doporučují tři různé činnosti: pūraka, kumbhaka a recaka. Nádech se nazývá pūraka, zadržení dechu v těle se nazývá kumbhaka a výdech se nazývá recaka. Tento doporučený postup lze také provádět v opačném pořadí — vydechnout, nějaký čas nedýchat a potom se nadechnout. Nervy, které řídí nádech a výdech, se odborně nazývají iḍā a piṅgalā. Konečným cílem čištění cest iḍā a piṅgalā je odvrátit mysl od hmotného požitku. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, mysl může být naším nepřítelem a může být také naším přítelem; podle toho, jak jednáme. Pokud svoji mysl obracíme k myšlenkám na hmotný požitek, stává se naším nepřítelem, a pokud ji soustředíme na lotosové nohy Kṛṣṇy, je naším přítelem. Ať už použijeme jógový postup založený na činnostech pūraka, kumbhaka a recaka, nebo přímo upřeme mysl na zvukovou vibraci “Kṛṣṇa” nebo na podobu Kṛṣṇy, dosáhneme stejného výsledku. V Bhagavad-gītě (8.8) je řečeno, že člověk má vykonávat dechová cvičení (abhyāsa-yoga-yuktena). Působením těchto postupů pro sebeovládání mysl nemůže utíkat k vnějším myšlenkám (cetasā nānya-gāminā). Takto může člověk neustále upírat svoji mysl na Nejvyšší Osobnost Božství a dojít (yāti) k Pánu.
Učit se jógové cviky a ovládání dechu je v současném věku velice obtížné, a Pán Caitanya proto doporučil: kīrtanīyaḥ sadā hariḥ — člověk má neustále zpívat svaté jméno Nejvyššího Pána, Kṛṣṇy, protože “Kṛṣṇa” je nejvhodnější jméno pro Nejvyšší Osobnost Božství. Jméno Kṛṣṇa a Nejvyšší Osoba Kṛṣṇa se od sebe neliší. Když tedy člověk soustředí svoji mysl na poslouchání nebo zpívání Hare Kṛṣṇa, dosáhne stejného výsledku.