SLOKA 1-2
devahūtir uvāca
lakṣaṇaṁ mahad-ādīnāṁ
prakṛteḥ puruṣasya ca
svarūpaṁ lakṣyate ’mīṣāṁ
yena tat-pāramārthikam
yathā sāṅkhyeṣu kathitaṁ
yan-mūlaṁ tat pracakṣate
bhakti-yogasya me mārgaṁ
brūhi vistaraśaḥ prabho
devahūtiḥ uvāca—Devahūti řekla; lakṣaṇam—příznaky; mahat-ādīnām—mahat-tattvy atd.; prakṛteḥ—hmotné přírody; puruṣasya—duše; ca—a; svarūpam—povaha; lakṣyate—je popsána; amīṣām—těch; yena—jako; tat-pārama-arthikam—jejich skutečná povaha; yathā—jako; sāṅkhyeṣu — v sāṅkhyové filozofii; kathitam—je vysvětleno; yat—čeho; mūlam—konečný cíl; tat—to; pracakṣate—nazývají; bhakti-yogasya—oddané služby; me—mně; mārgam—cestu; brūhi—prosím vysvětli; vistaraśaḥ—důkladně; prabho—můj milý Pane Kapilo.
Devahūti se zeptala: Můj milý Pane, již jsi velice vědeckým způsobem podle sāṅkhyového filozofického systému popsal příznaky celé hmotné přírody a duše. Nyní mi prosím vysvětli cestu oddané služby, která je konečným cílem každé filozofie.
V této dvacáté deváté kapitole je obšírně vysvětlena a popsána sláva oddané služby a také vliv času na podmíněnou duši. Důkladný popis vlivu času má podmíněnou duši odpoutat od jejích hmotných činností, které jsou považovány za pouhou ztrátu času. Minulá kapitola obsahuje analytický rozbor hmotné přírody, duše a Nejvyššího Pána neboli Nadduše a tato kapitola vysvětluje principy bhakti-yogy neboli oddané služby — vykonávání činností na úrovni věčného vztahu mezi živými bytostmi a Osobností Božství.
Bhakti-yoga, oddaná služba, je základním principem všech filozofických systémů — veškerá filozofie, která není zaměřena na oddanou službu Pánu, představuje pouze mentální spekulaci. Pochopitelně bhakti-yoga bez filozofického základu je samozřejmě více méně věcí sentimentu. Existují dva druhy lidí. Jedni se považují za intelektuálně pokročilé a pouze spekulují nebo meditují, zatímco druzí jsou sentimentální a nemají pro svá tvrzení žádné filozofické podklady. Ani jedni nemohou dosáhnout nejvyššího životního cíle; a pokud ano, bude jim to trvat mnoho a mnoho let. Védská písma proto prohlašují, že existují tři prvky — Nejvyšší Pán, živá bytost a jejich věčný vztah — a cílem života je řídit se zásadami bhakti, oddané služby, a nakonec s plnou oddaností a láskou dosáhnout planety Nejvyššího Pána jako Jeho věčný služebník.
Sāṅkhyová filozofie představuje analytický rozbor veškeré existence. Vše musíme chápat na základě zkoumání povahy a vlastností daného předmětu. To se nazývá získání poznání. Neměli bychom však pouze získávat poznání, aniž bychom dosáhli životního cíle, bhakti-yogy, která je zároveň základním předpokladem pro získávání poznání. Pokud se vzdáme bhakti-yogy a zabýváme se pouze analytickým zkoumáním pravé povahy světa, výsledek našeho zkoumání bude prakticky nulový. V Bhāgavatamu je řečeno, že taková činnost se podobá mlácení již vymláceného obilí. Nemá význam mlátit prázdné slupky, ve kterých již není zrno. Vědeckým studiem hmotné přírody, živé bytosti a Nadduše musíme pochopit základní princip oddané služby Pánu.