SLOKA 10
arthair āpāditair gurvyā
hiṁsayetas-tataś ca tān
puṣṇāti yeṣāṁ poṣeṇa
śeṣa-bhug yāty adhaḥ svayam
arthaiḥ—bohatstvím; āpāditaiḥ—obstaraným; gurvyā—velkým; hiṁsayā—násilím; itaḥ-tataḥ—tu a tam; ca—a; tān—je (rodinné příslušníky); puṣṇāti—udržuje; yeṣām—jejichž; poṣeṇa—kvůli udržování; śeṣa—zbytky; bhuk—jí; yāti—jde; adhaḥ—dolů; svayam—sám.
Obstarává peníze s použitím příležitostného násilí, a přestože slouží své rodině, sám jí pouze malou část jídla, které takto nakoupil. Kvůli těm, pro něž takovým podvodným způsobem vydělával peníze, se dostává do pekla.
Jedno bengálské přísloví říká: “Ten, pro koho jsem kradl, mě viní jako zloděje.” Rodinní příslušníci, kvůli kterým se připoutaný člověk chová jako zločinec, nejsou nikdy spokojeni. Pod vlivem iluze jim slouží, a tím se odsuzuje k životu v pekle. Například zloděj něco ukradne pro svoji rodinu, ale je dopaden a uvězněn. To je podstata hmotné existence a připoutanosti k hmotné společnosti, přátelství a lásce. Přestože připoutaný otec neustále a za každou cenu vydělává peníze pro udržování své rodiny, nemůže si užívat víc, než kolik by mohl i bez takového zločinného jednání. Člověk, který sní čtvrt kila potravy, se musí starat o velkou rodinu a jakýmkoliv způsobem vydělat peníze na její podporu, ale sám nedostane víc, než kolik sní, a někdy dojídá i zbytky po členech své rodiny. Ani když vydělá peníze nepoctivě, nemůže si sám užívat života. Tak působí zahalující vliv māyi.
Iluzorní služba určitému spolku, zemi či společnosti vypadá všude přesně stejně a totéž platí i pro velké vůdce národů. Vůdce národa, který prokazuje velikou službu své zemi, někdy jeho krajané zabijí, protože jeho služba neodpovídala jejich představám. Člověk tedy touto iluzorní službou nikdy neuspokojí osoby, které na něm závisí, i když se službou nemůže přestat, protože být služebníkem je jeho přirozené postavení. Živá bytost je věčně nedílnou částí Nejvyšší Bytosti, ale zapomíná, že musí sloužit Jí, a odvrací svoji pozornost ke službě jiným. To se nazývá māyā. Když člověk slouží jiným, myslí si o sobě, že je pán. Hlava rodiny se považuje za pána rodiny a vůdce národa se považuje za pána národa, i když ve skutečnosti oba slouží a služba māyi je postupně vede do pekla. Rozumný člověk by měl proto dojít na úroveň vědomí Kṛṣṇy a zapojit se do služby Nejvyššímu Pánu s nasazením celého života, všeho svého bohatství, veškeré inteligence a schopnosti mluvit.