SLOKA 13
evaṁ sva-bharaṇākalpaṁ
tat-kalatrādayas tathā
nādriyante yathā pūrvaṁ
kīnāśā iva go-jaram
evam—takto; sva-bharaṇa—udržovat je; akalpam—neschopný; tat — jeho; kalatra—žena; ādayaḥ—atd.; tathā—tak; na—ne; ādriyante—uctívají; yathā—jako; pūrvam—předtím; kīnāśāḥ—farmáři; iva—jako; go-jaram—starého vola.
Když jeho žena a další vidí, že je nedokáže podporovat, přestanou se k němu chovat se stejnou úctou jako předtím, stejně jako lakomí farmáři již nejednají stejně se starými a sedřenými voly.
Nejen v současné době, ale již od nepaměti nikdo nemá rád starého člověka, který žije s rodinou, ale nedokáže vydělávat. Dokonce i v moderní době se v některých společenstvích nebo státech podává starým lidem jed, aby co nejrychleji zemřeli. Existují kanibalistická společenství, kde předky zabíjejí a pořádají hostiny, při kterých jedí jejich těla. Je uveden příklad, že farmář nemá rád starého býka, který již přestal pracovat. Stejně tak když člověk připoutaný ke své rodině zestárne a již nedokáže vydělávat, jeho žena, synové, dcery a další příbuzní ho přestanou mít rádi a nejenže mu nevzdávají úctu, ale vůbec si ho nevšímají. Rozumný člověk se proto dříve, než se dostaví stáří, zbaví připoutanosti k rodině a přijme útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství. Zaměstná se ve službě Pánu a Nejvyšší Pán se o něho postará, takže nebude přehlížen svými takzvanými příbuznými.