SLOKA 21
tayor nirbhinna-hṛdayas
tarjanair jāta-vepathuḥ
pathi śvabhir bhakṣyamāṇa
ārto ’ghaṁ svam anusmaran
tayoḥ—Yamadūtů; nirbhinna—zlomené; hṛdayaḥ—jeho srdce; tarjanaiḥ—hrozbami; jāta—vzniklé; vepathuḥ—třes; pathi—na cestě; śvabhiḥ—psy; bhakṣyamāṇaḥ—kousán; ārtaḥ—zoufalý; agham—hříchy; svam — své; anusmaran—vzpomínající.
Když ho vedou Yamarājovi strážníci, je zdrcený a celý se třese. Cestou ho koušou psi a on si vzpomíná na hříšné činnosti, které páchal během svého života. Je z toho naprosto zoufalý.
Z tohoto verše vyplývá, že cestou z této planety na Yamarājovu planetu potkává viníka zajatého Yamarājovými strážníky mnoho psů, kteří štěkají a koušou ho, aby mu tak připomněli jeho zločinné uspokojování smyslů. V Bhagavad-gītě je řečeno, že člověk posedlý touhou po smyslovém požitku je jako slepý a zbavený všeho zdravého rozumu. Zapomíná na všechno. Kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ. Když člověka příliš přitahuje smyslový požitek, ztrácí veškerou inteligenci a zapomíná, že také ponese následky. Psi ve službách Yamarāje mu dávají příležitost k výčtu jeho činností určených ke smyslovému požitku. Dokud žijeme v hrubohmotném těle, smyslový požitek je podporovaný dokonce i pokyny moderních vlád. Ve všech státech na světě vláda tyto činnosti podporuje formou kontroly početí. Ženám se dávají pilulky a umožňuje přístup do klinických laboratoří, kde jim pomáhají potratit. To se děje jako výsledek smyslového požitku. Sex je ve skutečnosti určen pro plození dětí, které budou náležitě vychovány, ale jelikož lidé neovládají své smysly a neexistuje instituce, která by je to učila, tito nebožáci se stávají obětmi svých zločinných přestupků ve jménu smyslového požitku. Po smrti je čeká trest, jenž je popsaný na těchto stránkách Śrīmad-Bhāgavatamu.