SLOKA 12
jantur uvāca
tasyopasannam avituṁ jagad icchayātta-
nānā-tanor bhuvi calac-caraṇāravindam
so ’haṁ vrajāmi śaraṇaṁ hy akuto-bhayaṁ me
yenedṛśī gatir adarśy asato ’nurūpā
jantuḥ uvāca—lidská duše říká; tasya—Nejvyšší Osobnosti Božství; upasannam—přicházím pro ochranu; avitum—chránit; jagat—vesmír; icchayā—ze Své vlastní vůle; ātta-nānā-tanoḥ—kdo přijímá různé podoby; bhuvi—po Zemi; calat—chodí; caraṇa-aravindam—lotosové nohy; saḥ aham—já sama; vrajāmi—jdu; śaraṇam—do útočiště; hi—vskutku; akutaḥ-bhayam—zbavující všeho strachu; me—pro mě; yena—Jímž; īdṛśī—takové; gatiḥ—životní podmínky; adarśi—byly zváženy; asataḥ—bezbožné; anurūpā—odpovídající.
Lidská duše říká: Přijímám útočiště u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána, který se zjevuje ve Svých různých věčných podobách a kráčí po povrchu Země. Uchyluji se k Němu, protože pouze On mě může zbavit všeho strachu a od Něho pochází tyto životní podmínky, které odpovídají mým bezbožným činnostem.
Slova calac-caraṇāravindam se vztahují na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který skutečně kráčí po povrchu Země. Po povrchu tohoto světa chodil například Pán Rāmacandra a také Pán Kṛṣṇa se zde procházel jako obyčejný člověk. Modlitba je tedy věnována Nejvyšší Osobnosti Božství, Pánu, který sestupuje na tuto Zemi nebo do jakékoliv jiné části tohoto vesmíru, aby chránil zbožné a ničil bezbožné. V Bhagavad-gītě je potvrzeno, že kdykoliv dochází ke vzrůstu bezbožnosti a nesouladu ve skutečných náboženských činnostech, Nejvyšší Pán přichází ochránit zbožné a zabít bezbožné. Tento verš se vztahuje na Pána Kṛṣṇu.
Dalším význačným bodem je, že Pán přichází ze Své vlastní vůle, icchayā. Jak Kṛṣṇa potvrzuje v Bhagavad-gītě: sambhavāmy ātma-māyayā — “Zjevuji se ze Své vůle pomocí Své vnitřní energie.” Nenutí ho k tomu zákony hmotné přírody. Zde je řečeno: icchayā — nemusí přijmout nějakou podobu, jak si myslí impersonalisté, protože přichází ze Své vlastní vůle a podoba, v níž sestupuje, je Jeho věčnou podobou. Stejně jako Nejvyšší Pán umísťuje živou bytost do hrozných životních podmínek, může ji také vysvobodit, a proto by měl každý hledat útočiště u lotosových nohou Kṛṣṇy. Kṛṣṇa požaduje: “Vzdej se všeho a odevzdej se Mně.” A v Bhagavad-gītě je také řečeno, že ten, kdo se na Něho obrátí, nepůjde již znovu do hmotného světa přijmout další hmotnou podobu, ale půjde zpátky k Bohu, zpátky domů, a nikdy se odtamtud nevrátí.