SLOKA 39
saṅgaṁ na kuryāt pramadāsu jātu
yogasya pāraṁ param ārurukṣuḥ
mat-sevayā pratilabdhātma-lābho
vadanti yā niraya-dvāram asya
saṅgam—společnost; na—ne; kuryāt—má vytvářet; pramadāsu—se ženami; jātu—kdykoliv; yogasya—yogy; pāram—vrchol; param—nejvyšší; ārurukṣuḥ—kdo chce dosáhnout; mat-sevayā—službou Mně; pratilabdha—získaná; ātma-lābhaḥ—seberealizace; vadanti—říkají; yāḥ — které ženy; niraya—do pekla; dvāram—brána; asya—oddaného, který dělá pokroky.
Ten, kdo chce dosáhnout vrcholu yogy a realizuje své vlastní já tím, že Mi slouží, by se nikdy neměl stýkat s přitažlivou ženou, protože písma o takové ženě říkají, že je pro oddaného, který postupuje v duchovním životě, bránou do pekla.
Vrcholem yogy je plné vědomí Kṛṣṇy. To potvrzuje Bhagavad-gītā — ten, kdo neustále s oddaností myslí na Kṛṣṇu, je nejvyšší ze všech yogīnů. Rovněž ve druhé kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že živá bytost může pochopit vědu o Bohu, když se oddanou službou Nejvyšší Osobnosti Božství zbaví hmotného znečištění.
Objevuje se zde slovo pratilabdhātma-lābhaḥ. Ātmā znamená “vlastní já” a lābha znamená “zisk”. Všeobecně vzato, podmíněné duše ztratily své vlastní já (ātmā), ale transcendentalisté ho realizují. Seberealizovaná duše, která se uchází o nejvyšší úroveň jógové dokonalosti, se podle písem nemá stýkat s mladými ženami. V moderní době ovšem vystupuje mnoho darebáků, kteří prohlašují, že dokud má člověk genitálie, má si se ženami užívat po libosti a zároveň může být yogīnem. Žádný uznávaný jógový systém nedovoluje společnost žen. Zde je jasně řečeno, že styk se ženami je bránou do pekelného života. Ve védské civilizaci je proto velice omezený. Ze čtyř společenských skupin mají tři stavy — brahmacārī, vānaprastha a sannyāsī — společnost žen přísně zakázanou. Pouze gṛhasthové, hospodáři, jsou oprávněni mít se ženou důvěrný vztah, ale i to se omezuje na plození dětí, které budou řádně vychovány. Chce-li však někdo zůstat v hmotném světě trvale, může vyhledávat ženskou společnost bez omezení.