SLOKA 41
yāṁ manyate patiṁ mohān
man-māyām ṛṣabhāyatīm
strītvaṁ strī-saṅgataḥ prāpto
vittāpatya-gṛha-pradam
yām—co; manyate—ona považuje; patim—svého manžela; mohāt — působením iluze; mat-māyām—Moje māyā; ṛṣabha—v podobě muže; āyatīm—přicházející; strītvam—ženství; strī-saṅgataḥ—z připoutanosti k ženě; prāptaḥ—získaný; vitta—bohatství; apatya—potomstvo; gṛha — dům; pradam—dávající.
Živá bytost, která byla kvůli své připoutanosti k ženě v minulém životě obdařena podobou ženy, pošetile hledí na māyu v podobě muže, svého manžela, jako na dárce bohatství, potomstva, domu a dalších hmotných věcí.
Z tohoto verše vyplývá, že žena byla ve svém minulém životě také muž, ale tento muž byl připoutaný ke své manželce, a proto má nyní tělo ženy. Bhagavad-gītā to potvrzuje — zrození člověka v příštím životě odpovídá tomu, na co myslí v okamžiku smrti. Je-li někdo příliš poután ke své manželce, přirozeně na ni myslí v okamžiku smrti a v příštím životě dostane tělo ženy. Stejně tak žena, která v okamžiku smrti myslí na svého manžela, dostane v příštím životě přirozeně tělo muže. Proto kladou hinduistická písma velký důraz na ženinu počestnost a oddanost muži. Je-li žena poutána ke svému manželovi, může v příštím životě obdržet tělo muže, ale je-li muž poután k ženě, bude v příštím životě degradován do těla ženy. Měli bychom mít vždy na paměti, že — jak je řečeno v Bhagavad-gītě — hrubohmotné i jemnohmotné tělo jsou oděvy; představují košili a kabát živé bytosti. Být žena či muž se týká pouze tělesného oděvu. Duše je svou povahou ve skutečnosti okrajovou energií Nejvyššího Pána. Každá živá bytost jakožto energie má původně postavení ženy neboli toho, kdo dává požitek. Tělo muže poskytuje lepší příležitost vymanit se z hmotného zajetí; v těle ženy je tato příležitost menší. Tento verš naznačuje, že ten, kdo získal tělo muže, nemá svého těla zneužívat. Nemá se připoutávat k ženám, a tak se příliš zaplétat do hmotného požitku, neboť to by mělo za výsledek, že v příštím životě dostane tělo ženy. Žena má obvykle zálibu v bohatství domácnosti, ozdobách, nábytku a šatech. Je spokojená, když manžel všechny tyto věci zajistí v dostatečném množství. Vztah mezi mužem a ženou je velice komplikovaný, ale podstatné je to, že ten, kdo se uchází o postup na transcendentální úroveň duchovní realizace, si má dávat na společnost ženy veliký pozor. Na úrovni vědomí Kṛṣṇy ovšem mohou být tato omezení vzájemných styků mírnější, protože nejsou-li muž a žena poutáni jeden ke druhému, ale ke Kṛṣṇovi, pak jsou oba stejně způsobilí vyprostit se z hmotného zapletení a dosáhnout Kṛṣṇova sídla. Jak potvrzuje Bhagavad-gītā, každý, kdo začne skutečně rozvíjet vědomí Kṛṣṇy — ať už v nejnižších životních druzích, nebo jako žena či příslušník méně inteligentních tříd, obchodnické a dělnické—půjde zpátky domů, zpátky k Bohu, a dosáhne Kṛṣṇova sídla. Muž nemá být poután k ženě ani žena k muži; oba mají být poutáni ke službě Pánu. Pak mohou oba dosáhnout osvobození z hmotného zapletení.