SLOKA 24
yadāsya cittam artheṣu
sameṣv indriya-vṛttibhiḥ
na vigṛhṇāti vaiṣamyaṁ
priyam apriyam ity uta
yadā—když; asya—oddaného; cittam—mysl; artheṣu—ve smyslových předmětech; sameṣu—vyrovnaný; indriya-vṛttibhiḥ—činnostmi smyslů; na—ne; vigṛhṇāti—vnímá; vaiṣamyam—rozdíl; priyam—příjemné; apriyam—nepříjemné; iti—tak; uta—jistě.
Mysl vznešeného oddaného dosáhne vyrovnanosti při všech smyslových činnostech, a oddaný je pak transcendentální vůči příjemnému i nepříjemnému.
Význam pokroku v transcendentálním poznání a odpoutanosti od hmotných svodů je patrný zejména v osobnosti vysoce pokročilého oddaného. Pokročilý oddaný je nad vším příjemným i nepříjemným, jelikož nikdy nejedná pro svůj vlastní smyslový požitek. Vše, co činí nebo nač myslí, je určené k uspokojení Nejvyššího Pána. Může se nacházet v hmotném či duchovním světě, ale jeho mysl je všude v naprosté rovnováze. Oddaný ví, že v hmotném světě není nic dobrého; vše je znečištěné hmotnou přírodou, a proto špatné. Materialistické představy o dobrém či zlém, morálním a nemorálním atd. jsou tedy jen mentální spekulace a sentiment. V hmotném světě není nic dobrého a v duchovním světě je vše absolutně dobré. V duchovní různorodosti neexistuje nedokonalost. Oddaný na vše hledí z duchovního hlediska, a proto je stále vyrovnaný. To je příznakem toho, kdo je na transcendentální úrovni. Oddaný automaticky získává odpoutanost, vairāgyu, poté jñānu, poznání, a konečně opravdové transcendentální poznání. Závěr je takový, že pokročilý oddaný je spojený s transcendentálními vlastnostmi Pána a v tom smyslu se stává kvalitativně totožným s Nejvyšší Osobností Božství.