SLOKA 34-36

Jak je řečeno v minulém verši, je třeba se řídit pokyny písem. Členové různých společenských tříd a duchovních stavů mají předepsané různé povinnosti. Zde je řečeno, že vykonávání plodonosných činností a obětí a také rozdávání milodarů jsou činnosti určené příslušníkům společenského stavu hospodářů. Existují čtyři stavy společenského řádu: brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa. Gṛhasthům neboli hospodářům se zvláště doporučuje vykonávat oběti, rozdávat milodary a jednat podle předepsaných povinností, zatímco odříkání, studium védské literatury a filozofické bádání jsou činnosti určené pro vānaprasthy neboli ty, kdo odešli do ústraní. Studovat védskou literaturu pod vedením pravého duchovního mistra je činnost brahmacārīna neboli studenta a ātmendriya-jaya, ovládání mysli a podrobení si smyslů, je úkolem člena životního stavu odříkání. Všechny tyto různé činnosti jsou předepsány různým jedincům, aby mohli dosáhnout úrovně seberealizace a odtud pokročit k vědomí Kṛṣṇy, oddané službě.

Slova bhakti-yogena caiva hi znamenají, že vše, co je třeba podle verše 34 vykonat — ať už se jedná o yogu, oběti, plodonosné činnosti, studium védské literatury, filozofický výzkum nebo přijetí životního stavu odříkání — je třeba vykonávat v rámci bhakti-yogy. Slova caiva hi podle sanskrtské gramatiky vyjadřují, že všechny tyto činnosti se musí vykonávat s příměsí oddané služby; jinak neponesou žádné plody. Každou předepsanou činnost je nutné vykonávat pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītě (9.27) je to potvrzeno: yat karoṣi yad aśnāsi — “Výsledek všeho, co děláš, co jíš a obětuješ, jakéhokoliv odříkání, které podstoupíš, a jakýchkoliv milodarů, které rozdáš, se má odevzdat Nejvyššímu Pánu.” Slovo eva je připojené pro zdůraznění toho, že člověk musí jednat takovým způsobem. Dokud ke všem svým činnostem nepřipojí oddanou službu, nemůže získat vytoužený výsledek, ale když je v každé jeho činnosti patrná bhakti-yoga, nepochybně dosáhne konečného cíle.

Každý se má obrátit na Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu, jak je uvedeno v Bhagavad-gītě: “Po mnoha a mnoha zrozeních živá bytost přijde k Nejvyšší Osobě, Kṛṣṇovi, a odevzdá se Mu, dobře věda, že Kṛṣṇa je vším.” Pán v Bhagavad-gītě dále říká: bhoktāraṁ yajña-tapasām — “Příjemcem výsledků činností každého, kdo podstupuje přísné odříkání nebo kdo vykonává různé druhy obětí, je Nejvyšší Osobnost Božství.” Pán je vlastníkem všech planet a přítelem každé živé duše.

Slova dharmeṇobhaya-cihnena znamenají, že bhakti-yoga zahrnuje dva příznaky: připoutanost k Nejvyššímu Pánu a odpoutanost od všech hmotných zálib. Pokrok v oddané službě se vyznačuje těmito dvěma příznaky, stejně jako při jídle dochází ke dvěma jevům. Hladový člověk při jídle pociťuje sílu a uspokojení a zároveň postupně ztrácí chuť jíst více. Stejně tak se s vykonáváním oddané služby rozvíjí skutečné poznání a člověk se odpoutává od všech hmotných činností. Žádná jiná činnost než oddaná služba nepřináší takovou odpoutanost od hmoty a připoutanost k Nejvyššímu. Existuje devět způsobů, jak zvyšovat tuto připoutanost k Nejvyššímu Pánovi: naslouchání, opěvování, vzpomínání, uctívání, sloužení Pánu, přátelení se, modlení se, obětování všeho a sloužení lotosovým nohám Pána. Postup zvyšování odpoutanosti od hmotných zálib je popsán ve verši 36.

Plněním svých předepsaných povinností a vykonáváním obětí může člověk dosáhnout přemístění na vyšší planetární systémy, jako je nebeské království. Je-li člověk takovým touhám transcendentální, jelikož přijal životní stav odříkání, může pochopit Brahman jakožto aspekt Nejvyššího. A je-li schopen rozpoznat své skutečné přirozené postavení, vidí i všechny ostatní metody a dostává se do stadia čisté oddané služby. Tehdy může pochopit Nejvyšší Osobnost Božství, Bhagavāna.

Pochopení Nejvyšší Osoby se nazývá ātma-tattva-avabodhena, což znamená “pochopení svého skutečného přirozeného postavení”. Pokud živá bytost skutečně chápe, že je ve svém přirozeném postavení věčným služebníkem Nejvyššího Pána, odpoutává se od služby hmotnému světu. Každý vykonává nějakou službu. Ten, kdo nezná své přirozené postavení, slouží svému hrubohmotnému tělu nebo své rodině, společnosti či zemi. Jakmile je však schopen vidět své pravé postavení (slovo sva-dṛk znamená “ten, kdo je schopen vidět”), odpoutá se od takové hmotné služby a začne vykonávat oddanou službu.

Dokud je člověk pod vlivem kvalit hmotné přírody a plní povinnosti předepsané v písmech, může pokročit na vyšší planetární systémy. Vládnoucími božstvy tam jsou hmotní zástupci Nejvyšší Osobnosti Božství, jako je bůh Slunce, bůh Měsíce, bůh vzduchu, Brahmā a Pán Śiva. Všichni polobozi představují hmotná zastoupení Nejvyššího Pána. Prostřednictvím hmotných činností lze dojít jedině k těmto polobohům, jak uvádí Bhagavad-gītā (9.25). Yānti deva-vratā devān — ti, kdo tíhnou k polobohům a vykonávají předepsané povinnosti, mohou dospět do sídel polobohů. Tímto způsobem lze také odejít na planetu Pitů neboli předků. Ten, kdo plně pochopí své skutečné životní postavení, přijme oddanou službu a realizuje Nejvyšší Osobnost Božství.