SLOKA 17
svaccha-sphaṭika-kuḍyeṣu
mahā-mārakateṣu ca
ratna-pradīpā ābhānti
lalanā ratna-saṁyutāḥ
svaccha—čistý; sphaṭika—mramor; kuḍyeṣu—na stěnách; mahā-mārakateṣu—ozdobený drahocennými smaragdy; ca—a; ratna-pradīpāḥ—lampy z drahokamů; ābhānti—svítily; lalanāḥ—ženy; ratna—šperky; saṁyutāḥ—ozdobené.
Stěny byly z prvotřídního mramoru a osázené drahokamy. Nebylo třeba osvětlení, jelikož drahokamy osvětlovaly celý dům. Ženy v domě byly bohatě ozdobeny šperky.
Z tohoto verše vyplývá, že mít bohatou domácnost znamenalo vlastnit drahokamy, slonovinu, prvotřídní mramor a nábytek ze zlata a šperků. Také oděvy byly zdobeny zlatým vyšíváním. Každá věc byla tedy sama o sobě cenností. Nebyl to nábytek, jaký je běžný dnes, z bezcenné umělé hmoty a kovu. Ve védské domácnosti muselo být vše z cenného materiálu, neboť v případě potřeby se tyto věci daly snadno zpeněžit. I rozbitý nábytek a staré nádobí mělo stále nějakou cenu. Ještě dnes je v Indii zvykem mít v domácnosti kovové příbory, ozdoby ze zlata, stříbrné talíře a drahocenné hedvábné oděvy, vyšívané zlatem. To vše lze v nouzi zpeněžit nebo zastavit.