SLOKA 10
tasyānuraktasya muner mukundaḥ
pramoda-bhāvānata-kandharasya
āśṛṇvato mām anurāga-hāsa-
samīkṣayā viśramayann uvāca
tasya—jeho (Maitreyovo); anuraktasya—i když upoutaného; muneḥ — mudrce; mukundaḥ—Pán, který uděluje osvobození; pramoda-bhāva — radostně; ānata—pokleslá; kandharasya—ramena; āśṛṇvataḥ—když takto naslouchal; mām—na mě; anurāga-hāsa—s vlídným úsměvem; samīkṣayā—hledící přímo na mě; viśra-mayan—nechávající mě, abych si odpočal; uvāca—řekl.
Maitreya Muni byl k Němu (k Pánovi) velice poután a radostně naslouchal s pokleslými rameny. Pán počkal, až si odpočinu, s úsměvem na mě pohlédl a promluvil následovně.
Ačkoliv byli oba, Uddhava i Maitreya, velké duše, Pán věnoval více pozornosti Uddhavovi, který byl neposkvrněným oddaným. Jñāna-bhakta neboli ten, jehož oddanost je smíšena s monistickým názorem, není čistým oddaným. I když Maitreya byl oddaný, jeho oddanost byla smíšená. Pán jedná se Svými oddanými na základě jejich transcendentální lásky k Němu, a nikoliv na základě jejich filozofického poznání nebo plodonosných činností. V transcendentální láskyplné službě Pánu není žádné místo pro monistické poznání nebo plodonosné činnosti. Gopī ve Vṛndāvanu nebyly ani vysoce vzdělaní učenci, ani mystičtí yogīni. Cítily spontánní lásku k Pánu — Kṛṣṇa byl duší jejich života, a gopī byly proto také duší Jeho života. Śrī Caitanya si cenil vztah gopī k Pánu jako nejvyšší. Zde vidíme, že k Uddhavovi se Pán choval důvěrněji než k Maitreyovi Munimu.