SLOKA 13
purā mayā proktam ajāya nābhye
padme niṣaṇṇāya mamādi-sarge
jñānaṁ paraṁ man-mahimāvabhāsaṁ
yat sūrayo bhāgavataṁ vadanti
purā—v dávných dobách; mayā—Mnou; proktam—bylo řečeno; ajāya—Brahmovi; nābhye—z pupku; padme—na lotosu; niṣaṇṇāya—tomu, kdo je umístěn na; mama—Mém; ādi-sarge—na počátku stvoření; jñānam—poznání; param—vznešené; mat-mahimā—Má transcendentální sláva; avabhāsam—to, co vyjasňuje; yat—co; sūrayaḥ—velcí učení mudrci; bhāgavatam—Śrīmad-Bhāgavatam; vadanti—říkají.
Ó Uddhavo, v dávných dobách, v lotosovém věku na počátku stvoření, jsem vyprávěl Brahmovi, který sedí na lotosu vyrůstajícím z Mého pupku, o Své transcendentální slávě. Velcí mudrci toto vyprávění nazývají Śrīmad-Bhāgavatam.
Zde je dále objasněno vysvětlení Nejvyššího Já, které obdržel Brahmā a které bylo popsáno ve druhém zpěvu tohoto velkého díla. Pán řekl, že stručná podoba Śrīmad-Bhāgavatamu, přednesená Brahmovi, měla za cíl objasnit Jeho osobnost. Neosobní výklady těchto čtyř veršů druhého zpěvu jsou zde prohlášeny za neplatné. Śrīdhara Svāmī v této souvislosti rovněž uvádí, že tato stručná podoba Bhāgavatamu se týká zábav Pána Kṛṣṇy a není v žádném případě určena pro impersonalisty .