SLOKA 16
karmāṇy anīhasya bhavo ’bhavasya te
durgāśrayo ’thāri-bhayāt palāyanam
kālātmano yat pramadā-yutāśramaḥ
svātman-rateḥ khidyati dhīr vidām iha
karmāṇi—činnosti; anīhasya—toho, který nemá žádné touhy; bhavaḥ—zrození; abhavasya—toho, který se nikdy nerodí; te—tvé; durga-āśrayaḥ—přijetí útočiště v pevnosti; atha—poté; ari-bhayāt—ze strachu před nepřáteli; palāyanam—útěk; kāla-ātmanaḥ—toho, který je vládcem věčného času; yat—to; pramadā-āyuta—ve společnosti žen; āśramaḥ — život v domácnosti; sva-ātman—v Sobě Samotném; rateḥ—ten, který si užívá; khidyati—je znepokojena; dhīḥ—inteligence; vidām—učeného; iha—v tomto světě.
Můj Pane, dokonce i velké učence mate, když vidí, že se zaměstnáváš plodonosnou prací, přestože nemáš žádné touhy; že se rodíš, přestože jsi nezrozený; že utíkáš ze strachu před nepřítelem a přijímáš útočiště v pevnosti, přestože jsi vládcem nepřemožitelného času, a že si užíváš rodinného života, obklopen mnoha ženami, přestože jsi spokojený Sám v Sobě.
Čistí oddaní Pána se příliš nezajímají o filozofickou spekulaci, pokud jde o transcendentální poznání Pána. Není ani možné získat o Pánu úplné poznání. Jakékoliv malé poznání o Pánu jim stačí, protože oddaní jsou jednoduše spokojení s nasloucháním a zpíváním o transcendentálních zábavách Pána. To jim skýtá veškerou transcendentální blaženost. Některé ze zábav Pána se však i těmto čistým oddaným zdají být sporné, a Uddhava se proto ptal Pána na některé ze sporných událostí v Jeho zábavách. Pán je popsán jako ten, který Osobně nemusí dělat nic, a skutečně tomu tak je, protože Pán nemusí nic dělat dokonce ani při stvoření a udržování hmotného světa. Zdá se být tedy sporné, když slyšíme, že Pán Osobně zvedl kopec Govardhan, aby ochránil Své čisté oddané. Pán je Nejvyšší Brahman, Absolutní Pravda, Osobnost Božství v podobě člověka, ale Uddhava měl pochyby, jak mohl Pán vykonat tolik transcendentálních činností.
Mezi Osobností Božství a neosobním Brahmanem není žádný rozdíl. Jak je potom možné, že Pán vykonává tolik věcí, zatímco o neosobním Brahmanu je řečeno, že nevykonává nic hmotného ani duchovního? Je-li Pán věčně nezrozený, jak se potom může narodit jako syn Vasudeva a Devakī? Pán nahání strach i nejvyššímu strachu, jímž je kāla, a přesto se bojí bojovat s Jarāsandhou a schovává se v pevnosti. Jak může ten, který je spokojený Sám v Sobě, nacházet potěšení ve společnosti mnoha žen? Jak může přijímat manželky a těšit se ze společnosti členů rodiny, dětí, příbuzných a rodičů jako obyčejný člověk? Všechny tyto zdánlivě sporné události matou i ty nejvzdělanější učence, kteří takto zmateni nechápou, zda je Pán skutečně nečinný a zda Jeho činnosti nejsou pouze napodobeninami.
Odpověď je, že Pán nemá nic společného se světským jednáním. Všechny Jeho činnosti jsou transcendentální. Tomu mentální spekulanti nemohou porozumět. Jsou z toho zmateni, ale transcendentální oddaní se tomu nediví. Pojetí Absolutní Pravdy jakožto Brahmanu je negací všech světských činností, ale pojetí Parabrahmanu zahrnuje mnoho transcendentálních činností. Ten, kdo zná rozdíl mezi pojetím Brahmanu a pojetím Nejvyššího Brahmanu, je skutečný transcendentalista. Tito transcendentalisté nejsou nikdy zmateni. Pán Samotný rovněž prohlašuje v Bhagavad-gītě (10.2): “Ani velcí mudrci a polobozi nevědí téměř nic o Mých činnostech a transcendentálních energiích.” Správné vysvětlení Pánových činností podal praotec Bhīṣmadeva (Bhāg. 1.9.16):
na hy asya karhicid rājan
pumān veda vidhitsitam
yad-vijijñāsayā yuktā
muhyanti kavayo 'pi hi