SLOKA 33
viduro ’py uddhavāc chrutvā
kṛṣṇasya paramātmanaḥ
krīḍayopātta-dehasya
karmāṇi ślāghitāni ca
viduraḥ—Vidura; api—také; uddhavāt—od Uddhavy; śrutvā—slyšel; kṛṣṇasya—Pána Kṛṣṇy; parama-ātmanaḥ—Nadduše; krīḍayā—kvůli zábavám ve světě smrti; upātta—pokládané za neobyčejné; dehasya—těla; karmāṇi—transcendentální činnosti; ślāghitāni—slavné; ca—také.
Vidura také slyšel od Uddhavy o příchodu Pána Kṛṣṇy, Nadduše, do světa smrti a o Jeho odchodu z něho, což jsou témata, do kterých se velcí mudrci usilovně snaží proniknout.
Téma příchodu a odchodu Nadduše, Pána Śrī Kṛṣṇy, je tajemstvím i pro velké mudrce. Slovo paramātmanaḥ v tomto verši je důležité. Obyčejná živá bytost se obvykle nazývá ātmā, ale Pán Kṛṣṇa není nikdy obyčejnou živou bytostí, jelikož je paramātmā neboli Nadduše. Jeho zjevení v lidské podobě a Jeho odchod ze světa smrti jsou témata, která velmi usilovně zkoumají různí badatelé. Tato témata jsou postupně čím dál tím zajímavější, neboť badatelé musí také zjistit, jaké je transcendentální sídlo Pána, do kterého vstupuje po ukončení Svých zábav ve světě smrti. Ani velcí mudrci však nemají informace o tom, že za hmotným nebem je duchovní nebe, kde Śrī Kṛṣṇa věčně pobývá se Svými společníky, zatímco zároveň projevuje Své zábavy ve světě smrti, v jednom vesmíru za druhým. Tuto skutečnost potvrzuje Brahma-saṁhitā (5.37): goloka eva nivasaty akhilātma-bhūtaḥ. “Pomocí Své nepochopitelné energie Pán pobývá ve Svém věčném sídle Goloce a současně je jako Nadduše přítomný všude—v duchovních i hmotných světech — v podobě Svých různých projevů.” Jeho příchod a odchod tedy probíhají zároveň a nikdo nemůže jednoznačně říci, co z nich je začátkem a co je koncem. Jeho věčné zábavy nemají začátek ani konec, a chce-li se o nich člověk něco dozvědět, musí se obrátit na čistého oddaného a neztrácet drahocenný čas takzvaným zkoumáním.