SLOKA 8
vāma ūrāv adhiśritya
dakṣiṇāṅghri-saroruham
apāśritārbhakāśvattham
akṛśaṁ tyakta-pippalam
vāme—na levém; ūrau—stehně; adhiśritya—umístěná; dakṣiṇa-aṅghri-saroruham—pravá lotosová noha; apāśrita—opírající se o; arbhaka — mladý; aśvattham—banyánovník; akṛśam—šťastný a spokojený; tyakta — když opustil; pippalam—pohodlí domácnosti.
Pán seděl opřený o mladý banyánovník s pravou lotosovou nohou na Svém levém stehně, a přestože opustil veškeré pohodlí domova, vypadal v této pozici velice šťastný a spokojený.
Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura má způsob Pánova sedu se zády opřenými o mladý banyánovník také svůj význam. Banyánovník se nazývá aśvattha, protože žije velice dlouho. Jeho kořeny spouštějící se z větví a jejich energie jsou hmotné prvky, kterých je celkem pět: země, voda, oheň, vzduch a éter. Všechny hmotné energie zastoupené banyánovníkem jsou výtvory vnější energie Pána, a proto jsou za Jeho zády. A jelikož tento vesmír, ve kterém žijeme, je nejmenší ze všech, banyánovník je zde označen jako malý, jako dítě. Tyakta-pippalam naznačuje, že Pán nyní ukončil Své zábavy v tomto malém vesmíru. Jelikož je však absolutní a věčně blažený, není pro Něho žádný rozdíl mezi tím, když něco opouští nebo když něco přijímá. Pán byl připravený opustit tento vesmír a jít do jiného, stejně jako slunce zároveň na jedné planetě vychází a na druhé zapadá, aniž by přitom měnilo své postavení.