SLOKA 31
bāhubhyo ’vartata kṣatraṁ
kṣatriyas tad anuvrataḥ
yo jātas trāyate varṇān
pauruṣaḥ kaṇṭaka-kṣatāt
bāhubhyaḥ—z paží; avartata—vytvořený; kṣatram—schopnost ochrany; kṣatriyaḥ—ve vztahu s ochranou; tat—to; anuvrataḥ—následovníci; yaḥ—ten, kdo; jātaḥ—stává se; trāyate—osvobozuje; varṇān—ostatní třídy; pauruṣaḥ—zástupce Osobnosti Božství; kaṇṭaka—od rušivých prvků, jako jsou zloději a mravně zkažení lidé; kṣatāt—od zlomyslnosti.
Poté vznikla z paží gigantické podoby virāṭ schopnost ochrany a v souvislosti s ní začali existovat kṣatriyové, jejichž úkolem je chránit společnost od nepokojů způsobených zloději a darebáky.
Stejně jako se brāhmaṇové vyznačují sklonem k transcendentálnímu poznání védské moudrosti, kṣatriyové se vyznačují schopností chránit společnost před rušivými prvky, jako jsou zloději a darebáci. Významné je slovo anuvrataḥ. Kṣatriya je ten, kdo následuje kšatrijskou zásadu ochrany společnosti před zloději a darebáky, nikoliv ten, kdo se pouze narodil jako kṣatriya. Pojetí kastovního systému se jednoznačně zakládá na vlastnostech, a nikoliv na kvalifikaci dané zrozením. Zrození je vedlejší hledisko; nejde o hlavní měřítko společenských tříd. V Bhagavad-gītě (18.41-44) jsou kvalifikace brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů zvláště uvedené a je třeba pochopit, že než může být člověk přiřazen k určité skupině, musí všechny tyto kvalifikace splňovat.
Pán Viṣṇu je ve védských písmech vždy uváděn jako puruṣa. Živé bytosti jsou někdy také označeny jako puruṣové, ale ve skutečnosti jsou vyšší energií puruṣi, zvanou puruṣa-śakti (parā śakti nebo parā prakṛti). Živé bytosti se oklamány vnější energií puruṣi (Pána) neoprávněně považují za puruṣu, přestože k tomu nemají žádné kvalifikace. Pán má schopnost ochraňovat. Ze tří vládců hmotných kvalit, jimiž jsou Brahmā, Viṣṇu a Maheśvara, má první schopnost tvořit, druhý schopnost chránit a třetí schopnost ničit. Slovo pauruṣaḥ je v tomto verši význačné, neboť od kṣatriyů se očekává, že budou zastupovat puruṣu, Pána, co se týče ochrany obyvatel (prajā), tj. všech, kteří se narodí na zemi i ve vodě. Ochrana je tedy určena lidem i zvířatům. V moderní společnosti nikdo praji před zloději a darebáky nechrání. Moderní demokratický stát, ve kterém nejsou žádní kṣatriyové, představuje vládu vaiśyů a śūdrů, a nikoliv brāhmaṇů a kṣatriyů, jak tomu bylo dříve. Mahārāja Yudhiṣṭhira a jeho vnuk Mahārāja Parīkṣit byli typičtí kšatrijští králové, neboť chránili všechny lidi i zvířata. Když se zosobněný Kali pokoušel zabít krávu, Mahārāja Parīkṣit byl připraven tohoto darebáka ihned zabít a vyhnal ho ze svého království. To je známkou puruṣi neboli zástupce Pána Viṣṇua. Podle zásad védské civilizace sklízí kvalifikovaný kšatrijský panovník stejnou úctu jako Pán, protože Ho zastupuje při ochraně prajů. Moderní volení prezidenti nedokáží zabránit ani krádežím, a člověk se proto musí chránit u pojišťovací společnosti. Problémy moderní lidské společnosti jsou způsobeny nedostatkem kvalifikovaných brāhmaṇů a kṣatriyů a nadměrným vlivem vaiśyů a śūdrů, který je výsledkem takzvaného svobodného volebního práva.