SLOKA 10

Jak popisuje předchozí verš, lidé, kteří nemají chuť pro oddanou službu Pánu, jsou vytíženi materialistickým zaměstnáním. Většina z nich přes den těžce fyzicky pracuje a jejich smysly jsou plně zaměstnány náročnými úkony v obrovských továrnách těžkého průmyslu. Vlastníci těchto továren hledají odbytiště pro své výrobky a dělníci vyrábějí ve velkém na velkých strojních zařízeních. “Továrna” je jiné jméno pro peklo. V noci uspokojují zaměstnanci tohoto pekla své unavené smysly vínem a ženami, ale pak nemohou ani tvrdě spát, protože jim spánek neustále přerušují různé plány, které se rodí v jejich mysli. Jelikož trpí nespavostí, ráno jsou ospalí pro nedostatek odpočinku. Ani velkým vědcům a myslitelům světa se kvůli působení nadpřirozených sil nedaří naplňovat jejich různé plány, a jsou tak nuceni trpět v hmotném světě život za životem. Velký vědec může v oboru atomové energie učinit velké objevy vedoucí k rychlému zničení světa a za svou službu (či škodu) získat to nejvyšší uznání, ale zároveň si musí odpykat reakce za svoji práci a kolovat v cyklu opakovaných zrození a smrtí pod vládou nadlidského zákona hmotné přírody. Všichni tito lidé, kteří se staví proti zásadám oddané služby, mají bez výjimky předurčeno kolovat v tomto hmotném světě.

V tomto verši je zvláště uvedeno, že i mudrci — pokud se staví nepříznivě k oddané službě Pánu — jsou odsouzeni k dalšímu pobytu v hmotném světě. Nejen v tomto věku, ale i dříve existovalo mnoho mudrců, kteří se snažili vynalézt vlastní systémy náboženství bez vztahu k oddané službě Nejvyššímu Pánu, ale bez oddané služby Pánu nemůže existovat žádná náboženská zásada. Nejvyšší Pán je vůdcem všech živých bytostí — nikdo se Mu nevyrovná a nikdo Jej nepředčí. Ani Pánův neosobní rys a všeprostupující lokalizovaný rys nejsou na stejné úrovni s Nejvyšší Osobností Božství. Žádné náboženství ani pravý filozofický systém, určený k pokroku živých bytostí, tedy nemohou existovat bez oddané služby.

Impersonalisté, kteří vynakládají veliké úsilí na seberealizaci v podobě pokání a odříkání, mohou dosáhnout neosobní brahmajyoti, ale jelikož nevykonávají oddanou službu, poklesnou nakonec znovu do hmotného světa, aby podstoupili další období hmotné existence. To je potvrzeno následovně:

“Osoby, které se považují za osvobozené, aniž by oddaně sloužily Pánu, mohou dosáhnout svého cíle v brahmajyoti, ale jelikož je jejich vědomí nečisté a chybí jim útočiště Vaikuṇṭhalok, klesají tyto takzvaně osvobozené duše znovu do hmotné existence.” (Bhāg. 10.2.32)

Nikdo tedy nemůže vytvořit žádný systém náboženství bez oddané služby Pánu. Jak zjistíme v šestém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, původcem náboženských zásad je Samotný Pán. Také v Bhagavad-gītě čteme, že Pán odsuzuje všechny podoby náboženství, které nezahrnují prvek odevzdání se Nejvyššímu. Skutečným náboženstvím nebo filozofií je takový systém, který člověka vede k oddané službě Pánu, a nic jiného. V šestém zpěvu jsou následující výroky Yamarāje, vládce všech nevěřících živých bytostí:

“Zásady náboženství zavádí Nejvyšší Osobnost Božství. Nikdo jiný, včetně mudrců a polobohů, nemůže žádné takové zásady vytvořit. Jelikož ani velcí mudrci a polobozi nejsou autorizováni k zavádění náboženských zásad, co potom říci o ostatních, jako jsou takzvaní mystici, démoni, lidé, Vidyādharové a Cāraṇové, žijící na nižších planetách? Dvanáct osobností — Brahmā, Nārada, Pán Śiva, Kumārové, Kapila, Manu, Prahlāda Mahārāja, Janaka Mahārāja, Bhīṣma, Bali, Śukadeva Gosvāmī a Yamarāja—jsou autorizovaní zástupci Pána, kteří mohou hovořit o zásadách náboženství a šířit je.” (Bhāg. 6.3.19-21)

Zásady náboženství nejsou přístupné každé obyčejné živé bytosti. Jsou určené pouze pro člověka, kterého mají přivést na úroveň mravnosti. Nenásilí a další takové principy jsou pro zkažené lidi nezbytné, neboť dokud člověk není mravný a nenásilný, nemůže pochopit náboženské zásady. Pochopit, co je skutečné náboženství, je velice těžké i pro toho, kdo si už zásady mravnosti a nenásilí osvojil. Je to velice důvěrná záležitost, neboť jakmile se někdo seznámí se skutečnými zásadami náboženství, je okamžitě osvobozen a získává život, který je věčný, plný blaženosti a poznání. Ten, kdo si neosvojil zásady oddané služby Pánu, by se neměl vydávat za náboženského vůdce nevinné veřejnosti. Īśopaniṣad toto nesmyslné chování důrazně zakazuje následující mantrou:

Ten, kdo nezná náboženské zásady, a proto se náboženstvím nezabývá, je mnohem lepší než ten, kdo ve jménu náboženství svádí druhé, aniž by se odvolával na skutečné náboženské zásady — zásady oddané služby. Brahmā a jiné velké autority tyto takzvané náboženské vůdce jednoznačně odsuzují.