SLOKA 14
śaśvat svarūpa-mahasaiva nipīta-bheda-
mohāya bodha-dhiṣaṇāya namaḥ parasmai
viśvodbhava-sthiti-layeṣu nimitta-līlā-
rāsāya te nama idaṁ cakṛmeśvarāya
śaśvat—věčně; svarūpa—transcendentální podoba; mahasā—slávou; eva—jistě; nipīta—lišící se; bheda—rozlišení; mohāya—iluzorní představě; bodha—sebepoznání; dhiṣaṇāya—inteligence; namaḥ—poklony; parasmai—Transcendenci; viśva-udbhava—stvoření vesmírného projevu; sthiti—udržování; layeṣu—jakož i zničení; nimitta—ve věci; līlā—těmito zábavami; rāsāya—pro požitek; te—Tobě; namaḥ—poklony; idam — toto; cakṛma—vykonávám; īśvarāya—Nejvyššímu.
Klaním se Nejvyšší Transcendenci — Pánu, který věčně vyniká Svojí vnitřní energií. Jeho nerozeznatelný neosobní rys lidé poznávají inteligencí zapojenou do seberealizace. Klaním se Pánu, který si užívá stvoření, udržování a zničení vesmírného projevu jako Svých zábav.
Nejvyšší Pán se věčně liší od živých bytostí Svojí vnitřní energií, i když seberealizovanou inteligencí je Ho možné v Jeho neosobním rysu pochopit. Oddaní Pána se proto Jeho neosobnímu rysu uctivě klaní. Důležité je zde slovo rāsa. Pán Kṛṣṇa tančí tanec rāsa ve společnosti pasaček krav ve Vṛndāvanu a Osobnost Božství Garbhodakaśāyī Viṣṇu si také užívá rāsy se Svojí vnější energií, s jejíž pomocí tvoří, udržuje a ničí celý vesmírný projev. Brahmā se nepřímo klaní Pánu Kṛṣṇovi, který neustále vychutnává skutečný požitek rāsy s gopīmi, což je potvrzeno v Gopāla-tāpanī Upaniṣadě následujícími slovy: parārdhānte so 'budhyata gopa-veśo me puruṣaḥ purastād āvirbabhūva. Rozdíl mezi Pánem a živou bytostí jasně poznáme, máme-li dostatek inteligence pro pochopení Jeho vnitřní energie, která se liší od vnější energie, pomocí níž Pán umožňuje existenci hmotného projevu.