SLOKA 15

V této sloce je výraz ātma-īśa-brahma-sambhavān, ve kterém se ātma vztahuje na Nadduši, Viṣṇua, īśa se vztahuje na Pána Śivu a brahma označuje čtyřhlavého Pána Brahmu. Tři synové Anasūyi—Dattātreya, Durvāsā a Soma — se narodili jako částeční představitelé těchto tří polobohů. Ātmu však nelze zařadit do kategorie polobohů neboli živých bytostí. Jedná se o Viṣṇua, a tudíž se na něho vztahují slova vibhinnāṁśa-bhūtānām. Nadduše, Viṣṇu, je otec všech živých bytostí, včetně Brahmy a Pána Śivy. Další význam slova ātma je, že Nadduše, která je v každé ātmě, nebo můžeme říci duše každého se projevila jako Dattātreya. Tento význam naznačuje slovo aṁśa, nedílná část.

V Bhagavad-gītě je uvedeno, že individuální duše jsou části Nejvyšší Osobnosti Božství, Nadduše. Proč bychom tedy neměli Dattātreyu považovat za jednu z těchto částí? I Pán Śiva a Pán Brahmā jsou popsáni jako části — proč je tedy nezapočítat mezi obyčejné individuální duše? Skutečností je, že projevy Viṣṇua i obyčejných živých bytostí jsou nedílné části Nejvyššího Pána, Jemuž se nikdo nevyrovná, ale tyto nedílné části spadají do různých kategorií. Ve Varāha Purāṇě je názorně vysvětleno, že určitým částem se říká svāṁśa a jiným vibhinnāṁśa. Mezi části vibhinnāṁśa patří jīvy, zatímco části svāṁśa se řadí do kategorie Viṣṇua. Nedílné části vibhinnāṁśa (jīvy) se dále dělí podle různých úrovní. Viṣṇu Purāṇa učí, že individuální nedílné části Nejvyššího Pána podléhají vlivu vnější energie zvané iluze, māyā. Označují se jako sarva-gata, neboť mohou cestovat do kterékoliv části Pánova stvoření, a trpí bolestmi hmotné existence. Jsou úměrně oproštěny od pokryvů hmotné nevědomosti podle různých úrovní jejich činností a různých vlivů kvalit hmotné přírody. Napříkad jīvy, které se nacházejí v kvalitě dobra, trpí méně než ty, které jsou pod vlivem kvality nevědomosti. Každá živá bytost však má přirozené právo na život v čistém vědomí Kṛṣṇy, protože každý je částí Nejvyššího Pána. Vědomí Pána je také v Jeho nedílných částech a různá postavení, ve kterých se živé bytosti nacházejí, jsou úměrná tomu, nakolik je jejich vědomí zbaveno hmotných nečistot. Ve Vedānta-sūtře se živé bytosti různých úrovní přirovnávají ke svíčkám či lampám s různou svítivostí. Existují žárovky se svítivostí tisíce svíček, jiné se svítivostí pěti set svíček, další sta svíček, další padesáti a podobně, ale všechny žárovky svítí. Všechny vydávají světlo, jen jeho množství se liší. V Brahmanu existují rovněž různé stupně. Svāṁśa expanze Nejvyššího Pána v různých podobách Viṣṇua jsou jako lampy. Pán Śiva je také jako lampa a nejsilnějším, stoprocentním zdrojem světla je Kṛṣṇa. Viṣṇu-tattva má devadesátičtyřprocentní svítivost, śiva-tattva osmdesátičtyřprocentní a Pán Brahmā sedmdesátiosmiprocentní. Živé bytosti jsou stejné jako Brahmā, avšak v podmíněné existenci se jejich svítivost snižuje. V Brahmanu tedy existují různé stupně; to nikdo nemůže popřít. Slova ātmeśa-brahma-sambhavān naznačují, že Dattātreya byl přímo nedílnou částí Viṣṇua, zatímco Durvāsā byl nedílnou částí Pána Śivy a Soma nedílnou částí Pána Brahmy.