SLOKA 6
tāṁ kāmayānāṁ bhagavān
uvāha yajuṣāṁ patiḥ
tuṣṭāyāṁ toṣam āpanno
’janayad dvādaśātmajān
tām—jí; kāmayānām—toužící; bhagavān—Pán; uvāha—vdala se za; yajuṣām—všech obětí; patiḥ—vládce; tuṣṭāyām—se Svou ženou, která byla nadmíru spokojená; toṣam—velké potěšení; āpannaḥ—dostala; ajanayat—porodila; dvādaśa—dvanáct; ātmajān—synů.
Pán obětních obřadů se později oženil s Dakṣiṇou, která si přála provdat se za Osobnost Božství, a šťastně s ní zplodil dvanáct dětí.
Ideální manželský pár se přirovnává k Lakṣmī a Nārāyaṇovi, protože bohyně štěstí a Pán jsou spolu jako manželé věčně šťastní. Žena by měla být se svým manželem za všech okolností spokojená a muž by měl být vždy spokojený se svou manželkou. V Cāṇakya-śloce, morálních pokynech Cāṇakyi Paṇḍita, je řečeno, že jsou-li spolu muž a žena v manželství spokojeni, dostává se jim automaticky přízně bohyně štěstí. Když mezi manželi nedochází k neshodám, budou mít dobré děti a dostaví se i veškeré hmotné bohatství. Ve védské civilizaci se ženy učí být spokojené se svými manžely za jakýchkoliv okolností. Manžel se podle védských pokynů musí postarat o to, aby svou ženu těšil dobrými pokrmy, hezkým oblečením a šperky. Když mezi partnery vládne vzájemná spokojenost, narodí se jim spokojené děti, a na celém světě tak může nastat mír. Ve věku Kali však bohužel ideální partneři neexistují, a proto se rodí nechtěné děti. V dnešním světě nenajdeme ani mír, ani opravdový blahobyt.