SLOKA 27
tam eva mṛtyum amṛtaṁ tāta daivaṁ
sarvātmanopehi jagat-parāyaṇam
yasmai baliṁ viśva-sṛjo haranti
gāvo yathā vai nasi dāma-yantritāḥ
tam—Jemu; eva—jistě; mṛtyum—smrt; amṛtam—nesmrtelnost; tāta — drahý synu; daivam—Nejvyššímu; sarva-ātmanā—ve všech ohledech; upehi—odevzdej se; jagat—světa; parāyaṇam—konečnému cíli; yasmai—Jemuž; balim—oběti; viśva-sṛjaḥ—všichni polobozi, jako je Brahmā; haranti—přinášejí; gāvaḥ—býci; yathā—jako; vai—zajisté; nasi—v nose; dāma—provazem; yantritāḥ—ovládáni.
Dhruvo, můj drahý chlapče, odevzdej se prosím Nejvyššímu Pánu, konečnému cíli pokroku celého světa. Všichni, včetně polobohů v čele s Pánem Brahmou, jednají pod Jeho vládou, stejně jako býka ovládá jeho majitel tím, že ho vede za provaz upevněný v nose.
Vyhlašovat nezávislost na svrchovaném vládci je hmotná nemoc. Naše hmotná existence začíná právě tehdy, když zapomeneme na svrchovaného vládce a chceme ovládnout hmotnou přírodu. Každý v hmotném světě se snaží být svrchovaným vládcem — na individuální, národní, společenské či nějaké jiné úrovni. Dhruvu Mahārāje jeho děd žádal, ať přestane bojovat, protože byl znepokojen Dhruvovým ctižádostivým rozhodnutím vyhubit všechny Yakṣi. Svāyambhuva Manu se proto snaží odstranit poslední zbytky Dhruvovy falešné ctižádosti tím, že mu vysvětluje postavení svrchovaného vládce. V této souvislosti jsou důležitá slova mṛtyum amṛtam, “smrt a nesmrtelnost”. V Bhagavad-gītě Pán říká: “Jsem smrt, která démonům bere vše.” Když se démoni snaží vládnout hmotné přírodě, musí neustále bojovat o svou existenci. Znovu a znovu se setkávají se smrtí a čím dál více se zaplétají v hmotném světě. Pán je smrtí pro démony, zatímco pro oddané představuje amṛtu, věčný život. Oddaní, kteří Pánu neustále slouží, již dosáhli nesmrtelnosti, neboť cokoliv činí v tomto životě, budou vykonávat i v příštím. Pouze vymění hmotná těla za duchovní. Na rozdíl od démonů již nebudou nuceni měnit jedno hmotné tělo za druhé. Pán je tedy současně smrt i nesmrtelnost. Je smrtí pro démony a nesmrtelností pro oddané. Jakožto příčina všech příčin je konečným cílem všech. Svāyambhuva Manu Dhruvovi poradil, aby se Pánovi odevzdal ve všech ohledech a neponechával si žádné osobní cíle. Někdo může namítnout: “Proč jsou uctíváni polobozi?” Zde je odpověď — polobohy uctívají méně inteligentní lidé, jelikož polobozi sami přijímají oběti pro konečné uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství.