SLOKA 7
manur uvāca
alaṁ vatsātiroṣeṇa
tamo-dvāreṇa pāpmanā
yena puṇya-janān etān
avadhīs tvam anāgasaḥ
manuḥ uvāca—Manu pravil; alam—stačí; vatsa—drahý hochu; atiroṣeṇa—s přehnaným hněvem; tamaḥ-dvāreṇa—cesta nevědomosti; pāpmanā—hříšná; yena—čím; puṇya-janān—Yakṣi; etān—všechny tyto; avadhīḥ—pozabíjel jsi; tvam—ty; anāgasaḥ—nevinné.
Pán Manu pravil: Zadrž, můj milý synu, přehnaný hněv není dobrý—je to cesta do pekla. Překročil jsi míru a zbytečně zabíjíš mnoho Yakṣů, kteří za nic nemohou.
Slovo atiroṣeṇa znamená “s nepřiměřeným hněvem”. Když Dhruva Mahārāja překročil meze nezbytného hněvu, jeho děd Svāyambhuva Manu okamžitě přišel, aby zabránil jeho dalšímu hříšnému jednání. Zabíjení samo o sobě není zlé, ale zabíjet bezdůvodně nebo zabíjet nevinné vede přímo do pekla. Dhruva Mahārāja byl velký oddaný, a proto byl před dalšími hříchy uchráněn.
Kṣatriya smí zabíjet pouze v zájmu práva a pořádku ve společnosti. Nesmí páchat násilí nebo zabíjet bezdůvodně. Násilí je cestou k pekelnému životu, ale je ho také třeba pro udržení práva a pořádku ve státě. Pán Manu Dhruvovi zakázal zabíjet další Yakṣi, jelikož jen jeden z nich si zasloužil trest za zabití Dhruvova bratra Uttamy. Ostatní Yakṣové byli nevinní. V moderních válkách se běžně útočí na nevinné lidi, což Manuovy zákony odsuzují jako ten největší hřích. Navíc dnes civilizované národy udržují mnoho jatek, ve kterých bezdůvodně zabíjejí nevinná zvířata. Když tedy na nějaký stát zaútočí nepřátelé, je třeba masové zabíjení jeho obyvatel chápat jako reakci za jejich vlastní hříchy. Takový je zákon přírody.