SLOKA 14
evaṁ bahu-savaṁ kālaṁ
mahātmāvicalendriyaḥ
tri-vargaupayikaṁ nītvā
putrāyādān nṛpāsanam
evam—takto; bahu—mnoho; savam—let; kālam—čas; mahā-ātmā — velká duše; avicala-indriyaḥ—aniž by ho vzrušovaly smysly; tri-varga — tři druhy světských čiností; aupayikam—příznivé k vykonávání; nītvā — strávil; putrāya—svému synovi; adāt—předal; nṛpa-āsanam—královský trůn.
Dhruva Mahārāja, velká sebeovládnutá duše, tak strávil mnoho a mnoho let třemi druhy světských činností — náboženstvím, hospodářským rozvojem a uspokojováním všech hmotných tužeb. Poté dosadil na královský trůn svého syna.
Dokonalosti materialistického života lze dosáhnout dodržováním náboženských zásad. To vede k úspěšnému hospodářskému rozvoji, který umožňuje snadné uspokojení všech hmotných tužeb. Dhruva Mahārāja musel jako král dbát na udržení patřičné úrovně svého života (status quo), aby mohl vládnout všem lidem, a dělal to dokonale. Když však viděl, že jeho syn dospěl natolik, aby mohl převzít královský trůn, okamžitě ho ustanovil svým nástupcem a zanechal všech hmotných činností.
Velmi důležité je zde slovo avicalendriyaḥ, které znamená, že ho nevzrušoval nátlak smyslů, ale zároveň neubývalo na jejich síle, přestože byl věkem velice starý. Po třiceti šesti tisíci letech vlády nad světem byl Dhruva Mahārāja nesporně ve velmi pokročilém věku, ale jeho smysly byly silné jako zamlada — přesto neměl zájem o smyslový požitek, neboť se dovedl ovládat. Z materialistického hlediska dokonale plnil své povinnosti. Tak se chovají velcí oddaní. Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī, jeden z přímých žáků Pána Caitanyi Mahāprabhua, pocházel z velice bohaté rodiny. Nechtěl si užívat hmotného štěstí, ale když mu byla svěřena určitá povinnost ve vládě, vykonával ji dokonale. Śrīla Gaurasundara mu doporučil: “Buď ve svém nitru stále odpoutaný, ale navenek plň své hmotné povinnosti tak, jak je třeba.” Tohoto transcendentálního postavení mohou dosáhnout jedině oddaní. Bhagavad-gītā říká, že zatímco jiní, jako například yogīni, se snaží ovládnout své smysly násilím, oddaní se neoddávají smyslovému požitku (přestože jsou jejich smysly plné síly), jelikož se věnují vyšším, transcendentálním činnostem.