SLOKA 17
tasyāṁ viśuddha-karaṇaḥ śiva-vār vigāhya
baddhvāsanaṁ jita-marun manasāhṛtākṣaḥ
sthūle dadhāra bhagavat-pratirūpa etad
dhyāyaṁs tad avyavahito vyasṛjat samādhau
tasyām—v Badarikāśramu; viśuddha—očistil; karaṇaḥ—své smysly; śiva—čistá; vāḥ—voda; vigāhya—koupal se v; baddhvā—ustálil; āsanam—svůj sed; jita—ovládl; marut—dýchání; manasā—myslí; āhṛta—odpoutal; akṣaḥ—své smysly; sthūle—fyzickou; dadhāra—soustředil; bhagavat-pratirūpe—na přesnou podobu Pána; etat—mysl; dhyāyan—meditoval o; tat—té; avyavahitaḥ—bez ustání; vyasṛjat—pohroužil se; samādhau—do tranzu.
V Badarikāśramu se Dhruva Mahārāja každý den koupal v křišťálově čisté, posvátné vodě, a tak zcela očistil své smysly. Poté zaujal stálý sed, jógovým cvičením ovládl dýchání a životní vzduch, a tímto způsobem zcela odpoutal smysly od vnějšího světa. Pak soustředil mysl na Pánovu podobu arcā-vigraha, která je přesnou replikou Pána, a touto meditací se pohroužil do dokonalého tranzu.
Zde je popis systému aṣṭāṅga-yogy, který již Dhruva Mahārāja znal. Aṣṭāṅga-yoga nikdy nebyla určena pro městské jógové kluby. Dhruva Mahārāja odešel do Badarikāśramu a tam, sám na opuštěném místě, začal provozovat yogu. Soustředil svou mysl na arcā-vigrahu, což je Božstvo, které přesně zastupuje Nejvyššího Pána, a neustálými myšlenkami na toto Božstvo se pohroužil do tranzu. Arcā-vigraha je inkarnace Pána v podobě, kterou může oddaný snadno vnímat, a její uctívání není modlářství. Proto oddaní slouží v chrámech Pánu v Jeho podobě arcā-vigraha, která je vytvořena z hmotných (sthūla) složek, jako je kámen, kov, dřevo, drahokamy nebo barva. Všechny tyto materiály se nazývají sthūla, hmotná zastoupení. Jelikož se oddaní při uctívání řídí přísnými pravidly, znamená to, že i když je Pán přítomný ve Své fyzické podobě, neliší se od Své původní, duchovní podoby. Oddaný je tak požehnán dosažením konečného cíle života — být neustále pohroužen do myšlenek na Pána. Tímto nepřetržitým myšlením na Pána, které předepisuje Bhagavad-gītā, se stává tím nejvyšším yogīnem.