SLOKA 21
vijñāya tāv uttamagāya-kiṅkarāv
abhyutthitaḥ sādhvasa-vismṛta-kramaḥ
nanāma nāmāni gṛṇan madhudviṣaḥ
pārṣat-pradhānāv iti saṁhatāñjaliḥ
vijñāya—když si uvědomil; tau—oni; uttama-gāya—Pána Viṣṇua (proslulého); kiṅkarau—dva služebníci; abhyutthitaḥ—povstal; sādhvasa—jelikož byl zmaten; vismṛta—zapomněl; kramaḥ—správné chování; nanāma—poklonil se; nāmāni—jména; gṛṇan—zpíval; madhu-dviṣaḥ — Pána (nepřítele Madhua); pārṣat—společníci; pradhānau—hlavní; iti—takto; saṁhata—s úctou spojil; añjaliḥ—se sepjatýma rukama.
Dhruva Mahārāja si uvědomil, že tyto neobyčejné osobnosti jsou přímí služebníci Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto okamžitě povstal. Byl však natolik zmaten, že ve spěchu zapomněl, jak je má náležitě přivítat. Proto se jim pouze poklonil se sepjatýma rukama a přitom zpíval a oslavoval svatá jména Pána.
Zpívání svatých jmen Pána je po všech stránkách dokonalé. Když Dhruva Mahārāja uviděl Viṣṇudūty, Pánovy přímé společníky se čtyřma rukama a krásnými ozdobami, pochopil, o koho se jedná, ale na okamžik byl zmaten. Dokázal však své neobyčejné hosty, kteří se před ním znenadání objevili, uspokojit zpíváním svatého jména Pána, Hare Kṛṣṇa mantry. Zpívání svatého jména Pána je dokonalé — i když neznáme způsob, jak potěšit Pána Viṣṇua nebo Jeho společníky, stačí, když budeme pouze upřímně zpívat Pánovo svaté jméno, a vše bude dokonalé. Oddaný proto zpívá mantru Hare Kṛṣṇa neustále; v nebezpečí i ve štěstí. V případě nebezpečí je ihned ochráněn, a když se dostane do situace, kdy přímo vidí Pána Viṣṇua nebo Jeho společníky, může je zpíváním této mahā-mantry dokonale uspokojit. To je absolutní povaha mahā-mantry. Můžeme ji zpívat bez omezení, v nebezpečí i ve štěstí.