SLOKA 8
maitreya uvāca
sa rāja-rājena varāya codito
dhruvo mahā-bhāgavato mahā-matiḥ
harau sa vavre ’calitāṁ smṛtiṁ yayā
taraty ayatnena duratyayaṁ tamaḥ
maitreyaḥ uvāca—velký mudrc Maitreya řekl; saḥ—on; rāja-rājena — králem králů (Kuverou); varāya—přijmout požehnání; coditaḥ—vyzvaný; dhruvaḥ—Dhruva Mahārāja; mahā-bhāgavataḥ—prvotřídní čistý oddaný; mahā-matiḥ—vysoce inteligentní a rozvážný; harau—na Nejvyšší Osobnosti Božství; saḥ—on; vavre—požádal; acalitām—neochvějné; smṛtim—vzpomínání; yayā—pomocí kterého; tarati—překoná; ayatnena—bez potíží; duratyayam—nepřekonatelnou; tamaḥ—nevědomost.
Velký mudrc Maitreya pokračoval: Můj drahý Viduro, když Kuvera neboli Yakṣarāja (král Yakṣů) vyzval Dhruvu Mahārāje, nejpokročilejšího čistého oddaného a moudrého krále, aby přijal jeho požehnání, Dhruva Mahārāja ho poprosil pouze o to, aby mohl mít neochvějnou víru v Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, a neustále na Něj vzpomínat, neboť tak může člověk snadno překonat oceán nevědomosti, který je pro jiné téměř nepřekonatelný.
Podle zkušených stoupenců védských obřadů existují různé druhy požehnání týkající se zbožnosti, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození. Tyto čtyři principy se nazývají catur-vargy, přičemž za nejvyšší z nich je v tomto světě považováno osvobození. Umožnit překonání hmotné nevědomosti se všeobecně uznává jako nejvyšší puruṣārtha, požehnání pro lidskou bytost. Dhruva Mahārāja však toužil po požehnání, které předčí i tuto nejvyšší puruṣārthu, osvobození. Chtěl požehnání, aby mohl neustále vzpomínat na lotosové nohy Pána. Toto životní stádium se nazývá pañcama-puruṣārtha. Oddaný, který dosáhl úrovně pañcama-puruṣārtha a oddaně slouží Pánu, vidí osvobození, čtvrtou puruṣārthu, jako zcela bezvýznamné. Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī v této souvislosti řekl, že pro oddaného je osvobození peklem a smyslový požitek dostupný na nebeských planetách bezcenným přeludem. Yogīni se pracně snaží ovládat smysly, ale pro oddané to není nic složitého. Smysly jsou jako hadi, ale v případě oddaného mají vylomené jedové zuby. Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī analyzoval všechny druhy požehnání, které lze získat v tomto světě, a došel k jasnému závěru, že pro čistého oddaného nemá význam ani jedno z nich. Dhruva Mahārāja byl prvotřídním oddaným, mahā-bhāgavatou, s vysokou inteligencí (mahā-matiḥ). Oddanou službu neboli vědomí Kṛṣṇy můžeme rozvíjet, jen když jsme velmi inteligentní. Prvotřídní oddaný je přirozeně také vysoce inteligentní, a požehnání tohoto světa ho proto nepřitahují. Dhruvovi Mahārājovi nabídl požehnání král králů. Kuvera, pokladník polobohů, který dává obyvatelům tohoto materialistického světa nezměrná bohatství, je nazýván králem králů, neboť nikdo se nemůže stát králem bez jeho požehnání. Král králů osobně nabízel Dhruvovi jakékoliv bohatství, ale Dhruva je odmítl. Proto je zde osloven jako mahā-matiḥ, velmi rozvážný a inteligentní.