SLOKA 9
tasya prītena manasā
tāṁ dattvaiḍaviḍas tataḥ
paśyato ’ntardadhe so ’pi
sva-puraṁ pratyapadyata
tasya—Dhruvou; prītena—velmi potěšen; manasā—touto mentalitou; tām—schopnost vzpomínat; dattvā—když dal; aiḍaviḍaḥ—Kuvera, syn Iḍaviḍy; tataḥ—poté; paśyataḥ—z očí Dhruvy Mahārāje; antardadhe—zmizel; saḥ—on (Dhruva); api—také; sva-puram—do svého města; pratyapadyata—vrátil se.
Pán Kuvera, syn Iḍaviḍy, byl velmi potěšen a s radostí dal Dhruvovi požehnání, o které žádal. Poté mu zmizel z očí a Dhruva Mahārāja se vrátil do svého sídelního města.
Kuvera, známý jako syn Iḍaviḍy, byl s postojem Dhruvy Mahārāje velmi spokojen, jelikož Dhruva nechtěl nic pro svůj hmotný požitek. Kuvera je jeden z polobohů a někdo může namítat: “Proč Dhruva Mahārāja přijal požehnání od poloboha?” Vaiṣṇava však neodmítá požehnání polobohů, pokud mu pomáhají dělat pokroky ve vědomí Kṛṣṇy. Gopī například uctívaly polobohyni Kātyāyanī, ale jen proto, aby dostaly Kṛṣṇu za manžela. Vaiṣṇava zásadně nechce žádat o požehnání; ani polobohy, ani Nejvyšší Osobnost Božství. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že Nejvyšší Pán dává osvobození, ale čistý oddaný ho odmítá přijmout, i když mu ho Pán Osobně nabízí. Dhruva Mahārāja Kuveru nežádal, aby mu zaručil návrat do duchovního světa. Žádal pouze, aby mohl neustále vzpomínat na Nejvyšší Osobnost Božství, ať už bude kdekoliv — v hmotném či duchovním světě. Vaiṣṇava je vždy a ke všem uctivý, a když tedy Kuvera nabídl Dhruvovi požehnání, Dhruva ho neodmítl. Přál si však jen to, co mohlo prospět jeho pokroku ve vědomí Kṛṣṇy.