SLOKA 39-40
tad upadravam ājñāya
lokasya vasu lumpatām
bhartary uparate tasminn
anyonyaṁ ca jighāṁ-satām
cora-prāyaṁ jana-padaṁ
hīna-sattvam arājakam
lokān nāvārayañ chaktā
api tad-doṣa-darśinaḥ
tat—tehdy; upadravam—znepokojení; ājñāya—pochopili; lokasya — obyvatelstva; vasu—bohatství; lumpatām—způsobené těmi, kteří rabovali; bhartari—ochránce; uparate—mrtev; tasmin—král Vena; anyonyam—jeden druhého; ca—také; jighāṁ-satām—chtěli zabít; cora-prāyam—plný zlodějů; jana-padam—stát; hīna—zbavený; sattvam—usměrnění; arājakam—bez krále; lokān—zloděje a darebáky; na—ne; avārayan — potlačili; śaktāḥ—schopní tak učinit; api—ačkoliv; tat-doṣa—nesprávnost toho; darśinaḥ—zvážili.
Když světci viděli mračna prachu, pochopili, že smrtí krále Veny vznikl velký chaos. Bez vlády ve státě neexistoval zákon a řád, a z toho důvodu velmi vzrostl počet vraždících zlodějů a darebáků, kteří rabovali bohatství obyčejných lidí. Ačkoliv mudrci mohli tyto nepokoje potlačit vlastní silou — stejně jako zabili krále — považovali to ze své strany za nesprávné, a proto se o to nepokusili.
Světci a velcí mudrci v nouzové situaci zabili krále Venu, ale neujali se vlády, aby potlačili nárůst zlodějů a darebáků, který nastal po jeho smrti. Povinností brāhmaṇů a světců není zabíjet, i když to mohou někdy v nouzi udělat. Silou svých manter mohli pobít všechny zloděje a darebáky, ale uvážili, že to je povinností kšatrijských králů, a proto se zabíjení zdrželi.