SLOKA 19
ayaṁ tu sākṣād bhagavāṁs try-adhīśaḥ
kūṭa-stha ātmā kalayāvatīrṇaḥ
yasminn avidyā-racitaṁ nirarthakaṁ
paśyanti nānātvam api pratītam
ayam — tento král; tu — potom; sākṣāt — přímo; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; tri-adhīśaḥ — vládce tří planetárních systémů; kūṭa-sthaḥ — beze změn; ātmā — Nadduše; kalayā — částí úplné expanze; avatīrṇaḥ — sestoupil; yasmin — v němž; avidyā-racitam — stvořenou nevědomostí; nirarthakam — beze smyslu; paśyanti — oni vidí; nānātvam — hmotnou rozmanitost; api — jistě; pratītam — chápal.
Tento král je vládce tří světů, přímo zplnomocněný Nejvyšší Osobností Božství, a nepodléhá změnám. Je inkarnací Nejvyššího zvanou śaktyāveśa-avatāra. Jelikož je osvobozenou duší a vlastní dokonalé vzdělání, vidí, že veškerá hmotná rozmanitost nemá žádný smysl, neboť se zakládá na nevědomosti.
Přednašeči těchto modliteb popisují transcendentální vlastnosti Pṛthua Mahārāje. Shrnují je slova sākṣād bhagavān, která naznačují, že Pṛthu Mahārāja je přímo Nejvyšší Osobnost Božství, a proto má nekonečně mnoho dobrých vlastností. Jakožto inkarnaci Nejvyšší Osobnosti Božství se Mahārājovi Pṛthuovi co do vynikajících vlastností nemohl nikdo rovnat. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, má v plné míře šest vznešených vlastností a rovněž král Pṛthu byl zplnomocněn k tomu, aby mohl všech těchto šest vznešených vlastností Nejvyššího plně projevit.
Slovo kūṭa-stha, “beze změn”, je také velmi důležité. Existují dva druhy živých bytostí — nitya-mukta a nitya-baddha. Nitya-mukta nikdy nezapomíná na své postavení věčného služebníka Nejvyšší Osobnosti Božství. Ten, kdo nezapomíná na toto postavení a ví, že je nedílnou částí Nejvyššího Pána, je nitya-mukta a zastupuje Nadduši jako Její expanze. Ve Vedách stojí: nityo nityānām. Živá bytost, která je nitya-mukta, ví, že je expanzí nejvyššího nityi — věčné Nejvyšší Osobnosti Božství — a proto se na hmotný svět dívá jiným pohledem. Živá bytost, jež je nitya-baddha, věčně podmíněná, vidí různé hmotné projevy jako navzájem odlišné. V této souvislosti bychom si měli připomenout, že hmotné tělo podmíněné duše je považováno za oděv. Strojit se můžeme různě, ale skutečně učený člověk neposuzuje druhé podle jejich oděvu. Bhagavad-gītā (5.18) praví:
vidyā-vinaya-sampanne
brāhmaṇe gavi hastini
śuni caiva śvapāke ca
paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ
“Díky správnému poznání se pokorný mudrc dívá stejně na učeného a vznešeného brāhmaṇu, krávu, slona, psa i pojídače psů.” Učený člověk se tedy nedívá na oděvy, na vnější obaly živé bytosti, ale ve všech oděvech vidí čistou duši a dobře ví, že rozmanité oděvy jsou jen výtvorem nevědomosti (avidyā-racitam). Pṛthu Mahārāja jakožto śaktyāveśa-avatāra, zplnomocněný Nejvyšší Osobností Božství, neměnil své duchovní postavení, a proto nebylo možné, aby na hmotný svět hleděl jako na realitu.