SLOKA 26
pumān yoṣid uta klība
ātma-sambhāvano ’dhamaḥ
bhūteṣu niranukrośo
nṛpāṇāṁ tad-vadho ’vadhaḥ
pumān—muž; yoṣit—žena; uta—také; klībaḥ—eunuch; ātma-sambhāvanaḥ—kteří se starají jen o vlastní obživu; adhamaḥ—nejnižší z lidí; bhūteṣu—s jinými živými bytostmi; niranukrośaḥ—bez soucitu; nṛpāṇām—pro krále; tat—jeho; vadhaḥ—zabití; avadhaḥ—není zabití.
Král může zabít jakoukoliv krutou osobu — ať muže, ženu, či impotentního eunucha — která se stará jen o vlastní obživu a nemá soucit s jinými živými bytostmi. Takové zabití nelze považovat za skutečné zabití.
Planeta Země je ve své přirozené podobě ženou a jako taková potřebuje královu ochranu. Pṛthu Mahārāja ovšem namítá, že když nějaký občan ve státě — ať muž, žena, či eunuch — není soucitný ke svým bližním, král ho může zabít, aniž by to bylo považováno za skutečné zabití. Co se týče duchovních činností, když je oddaný spokojený sám se sebou a nekáže o Kṛṣṇově slávě, nelze ho pokládat za prvotřídního oddaného. Oddaný, jenž se snaží kázat a má soucit s nevinnými, kteří nemají žádné poznání o Kṛṣṇovi, je na vyšší úrovni. Prahlāda Mahārāja ve své modlitbě k Pánu řekl, že sám nemá zájem o osvobození z tohoto hmotného světa — nechtěl být osvobozen z hmotného podmínění, dokud nebudou zachráněny všechny pokleslé duše. To se týká dokonce i hmotného života—pokud se člověk nestará o blaho druhých, je třeba vědět, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nebo Jeho inkarnace, jako je Pṛthu Mahārāja, takovou osobu odsuzuje.