SLOKA 34
sa vai bhavān ātma-vinirmitaṁ jagad
bhūtendriyāntaḥ-karaṇātmakaṁ vibho
saṁsthāpayiṣyann aja māṁ rasātalād
abhyujjahārāmbhasa ādi-sūkaraḥ
saḥ—On; vai—jistě; bhavān—Ty; ātma—Tebou; vinirmitam—vytvořený; jagat—tento svět; bhūta—hmotné prvky; indriya—smysly; antaḥ-karaṇa—mysl, srdce; ātmakam—sestávající z; vibho—ó Pane; saṁsthāpayiṣyan—udržuješ; aja—ó nezrozený; mām—mě; rasātalāt — z pekelných oblastí; abhyujjahāra—vynesl; ambhasaḥ—z vody; ādi—původní; sūkaraḥ—kanec.
Můj milý Pane, jsi věčně nezrozený. Jednou jsi mě v podobě původního kance zachránil z vod na dně vesmíru. Svou vlastní energií jsi stvořil všechny hmotné prvky, smysly a srdce, abys zajistil udržování světa.
Tento verš se vztahuje na dobu, kdy se Pán Kṛṣṇa zjevil jako svrchovaný kanec, Varāha, a zachránil Zemi, která byla potopená ve vodě. Asura Hiraṇyākṣa ji vychýlil z její oběžné dráhy a uvrhl do vod oceánu Garbhodaka. Poté ji Pán v podobě původního kance zachránil.