SLOKA 32
prāk pṛthor iha naivaiṣā
pura-grāmādi-kalpanā
yathā-sukhaṁ vasanti sma
tatra tatrākutobhayāḥ
prāk—před; pṛthoḥ—králem Pṛthuem; iha—na této planetě; na — nikdy; eva—jistě; eṣā—toto; pura—měst; grāma-ādi—vesnic a podobně; kalpanā—plánování; yathā—jak; sukham—vyhovující; vasanti sma—žili; tatra tatra—tu a tam; akutaḥ-bhayāḥ—bez váhání.
Před vládou krále Pṛthua neexistovalo plánování měst, vesnic či pastvin. Vše bylo rozptýlené a každý si stavěl obydlí, jak mu to vyhovovalo. Od dob Mahārāje Pṛthua se však města a vesnice začaly plánovat.
Z tohoto výroku se dozvídáme, že plánování měst není nic nového, ale pochází z dob krále Pṛthua. Na velice starých městech v Indii můžeme jasně vidět, že vznikala podle řádných plánů. Śrīmad-Bhāgavatam obsahuje mnoho popisů takových dávných měst. Hlavní město Pána Kṛṣṇy, Dvārakā, které existovalo před pěti tisíci lety, bylo velice dobře naplánované, a stejně tak i další města, jako například Mathurā a Hastināpura (nyní Nové Dillí). Plánování měst tedy není moderní novotou, ale existovalo již v dávných dobách.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k osmnácté kapitole čtvrtého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Pṛthu Mahārāja dojí planetu Zemi”.