SLOKA 32
pṛthu-kīrteḥ pṛthor bhūyāt
tarhy ekona-śata-kratuḥ
alaṁ te kratubhiḥ sviṣṭair
yad bhavān mokṣa-dharma-vit
pṛthu-kīrteḥ—široko daleko proslulého; pṛthoḥ—krále Pṛthua; bhūyāt—nechť je; tarhi—proto; eka-ūna-śata-kratuḥ—který vykonal devadesát devět yajñí; alam—není nic, co bys mohl získat; te—tebe; kratubhiḥ — vykonáváním obětí; su-iṣṭaiḥ—dobře vykonané; yat—protože; bhavān — ty; mokṣa-dharma-vit—znalec cesty osvobození.
“Nechť se Mahārāja Pṛthu spokojí s vykonáním devadesáti devíti obětí,” uzavřel Pán Brahmā. Poté se obrátil na Mahārāje Pṛthua a řekl mu, že jelikož si je plně vědom cesty osvobození, vykonávání dalších obětí je zbytečné.
Pán Brahmā sestoupil, aby uklidnil krále Pṛthua ohledně dokončení jeho sta obětí. Král Pṛthu byl odhodlaný vykonat sto obětí a král Indra to vzal velmi vážně, neboť sám byl známý jako ten, kdo vykonal sto obětí. Závidět svým soupeřům je povahou všech živých bytostí v tomto hmotném světě, a proto i král Indra — přestože je králem nebes — Mahārājovi Pṛthuovi záviděl a chtěl mu zabránit ve vykonání sta obětí. Vznikla tak velká soutěž a král Indra začal pro uspokojení svých smyslů vymýšlet mnoho bezbožných praktik, aby králi Pṛthuovi kladl překážky. Pán Brahmā se osobně zjevil v obětní aréně, aby těmto bezbožnostem učinil přítrž. Co se týče Mahārāje Pṛthua, byl velkým oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto nemusel vykonávat předepsané védské obřady. Tyto obřady se nazývají karma a pro oddaného v transcendentálním postavení nejsou důležité. Mahārāja Pṛthu však byl jako ideální král povinen konat oběti, a proto bylo nutné dosáhnout kompromisu. Požehnáním Pána Brahmy se král Pṛthu stal slavnější než král Indra, a tak bylo jeho odhodlání vykonat sto obětí nepřímo splněno.