SLOKA 36
ebhir indropasaṁsṛṣṭaiḥ
pākhaṇḍair hāribhir janam
hriyamāṇaṁ vicakṣvainaṁ
yas te yajña-dhrug aśva-muṭ
ebhiḥ—těmi; indra-upasaṁsṛṣṭaiḥ—vytvořené králem nebes, Indrou; pākhaṇḍaiḥ—hříšné činnosti; hāribhiḥ—velice přitažlivé pro srdce; janam—obyčejní lidé; hriyamāṇam—unášení; vicakṣva—pohleď; enam—tyto; yaḥ—ten, kdo; te—tvé; yajña-dhruk—narušil průběh oběti; aśva-muṭ—kdo ukradl koně.
Jen pohleď, jak král nebes Indra narušil průběh oběti, když ukradl obětního koně. Tyto přitažlivé hříšné činnosti, které uvedl v život, budou dále vykonávat obyčejní lidé.
V Bhagavad-gītě (3.21) je řečeno:
yad yad ācarati śreṣṭhas
tad tad evetaro janaḥ
sa yat pramāṇaṁ kurute
lokas tad anuvartate
“Cokoliv koná velký člověk, konají i ostatní lidé. Celý svět následuje vzor, který svým příkladem stanoví.”
Král Indra chtěl pro vlastní smyslový požitek překonat Mahārāje Pṛthua ve vykonání sta obětí koně. Proto ukradl koně a skryl se mezi mnoho bezbožných osob v převleku sannyāsīna. Takové činnosti jsou pro obyčejné lidi přitažlivé, a proto jsou nebezpečné. Pán Brahmā usoudil, že než aby Indrovi dovolili zavádění dalších bezbožných praktik, bude lepší ukončit oběť. Podobný postoj zaujal Pán Buddha, když byli lidé příliš zabraní do provádění zvířecích obětí, doporučovaných ve Vedách. Pán Buddha byl nucen zavést náboženství nenásilí tím, že popřel védské pokyny týkající se obětí. Zvířata zabitá v obětech ve skutečnosti dostávala nový život, ale těchto védských obřadů začali využívat lidé, kteří neměli potřebné schopnosti, a bezdůvodně zabíjeli nebohá zvířata. Pán Buddha proto musel na čas popřít autoritu Ved. Nikdo by neměl vykonávat oběti, které si vynutí ustanovení protikladných pokynů. Takové oběti je lépe ukončit.
Již několikrát jsme vysvětlili, že kvůli nedostatku kvalifikovaných bráhmanských kněží v Kali-yuze není možné vykonávat obřady doporučené ve Vedách. Śāstry nás proto nabádají vykonávat saṅkīrtana-yajñu. Saṅkīrtanovou obětí uspokojíme a uctíme Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, v Jeho podobě Pána Caitanyi. Smyslem vykonávání obětí je uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇua. Pán Viṣṇu neboli Pán Kṛṣṇa je přítomný ve Své podobě Pána Caitanyi, a inteligentní lidé by se Ho tedy měli snažit uspokojit vykonáváním saṅkīrtana-yajñi. To je nejsnadnější způsob uspokojení Pána Viṣṇua v tomto věku. Lidé by měli využít pokynů různých śāster ohledně obětí v současné době a nevytvářet během hříšného věku Kali zbytečné nepokoje. V Kali-yuze jsou lidé po celém světě velmi zběhlí v otevírání jatek pro zabíjení zvířat, která jedí. Kdyby se vykonávaly staré obřady, lidi by to povzbuzovalo zabíjet stále více a více zvířat. V Kalkatě existují mnohá řeznictví s božstvy bohyně Kālī a ti, kdo jedí maso, si myslí, že nakupovat v takových obchodech je v pořádku, neboť doufají, že jedí zbytky potravy obětované bohyni Kālī. Nevědí, že bohyně Kālī nikdy nepřijímá nevegetariánskou potravu, protože je věrnou manželkou Pána Śivy. Pán Śiva je velký vaiṣṇava, který nikdy nejí nevegetariánská jídla, a bohyně Kālī přijímá zbytky jeho potravy. Není tedy možné, aby jedla maso nebo ryby. Takové obětiny přijímají její společníci, známí jako bhūtové, piśācové a Rākṣasové. Ti, kdo jedí prasādam bohyně Kālī v podobě masa nebo ryb, nepřijímají ve skutečnosti její prasādam, ale jídlo, které po sobě zanechali bhūtové a piśācové.