SLOKA 2
kas taṁ carācara-guruṁ
nirvairaṁ śānta-vigraham
ātmārāmaṁ kathaṁ dveṣṭi
jagato daivataṁ mahat
kaḥ—který (Dakṣa); tam—jeho (Pána Śivu); cara-acara—celého světa (živého i neživého); gurum—duchovního mistra; nirvairam—bez nepřátelství; śānta-vigraham—smířlivou osobnost; ātma-ārāmam—spokojený sám v sobě; katham—jak; dveṣṭi—nenávidí; jagataḥ—vesmíru; daivatam—poloboha; mahat—velkého.
Pán Śiva je duchovní mistr celého světa. Nechová k nikomu nepřátelství, je smířlivý a vždy spokojený sám v sobě. Je největším z polobohů. Jak mohl Dakṣa tak příznivou osobnost nenávidět?
VÝZNAM
O Pánu Śivovi se zde hovoří jako o carācara-guruovi, duchovním mistrovi všeho živého i neživého. Někdy se mu také říká Bhūtanātha, “božstvo, které uctívají hlupáci”. Slovem bhūta jsou rovněž označováni duchové. Pán Śiva se stará o nápravu duchů a démonů a přirozeně také zbožných lidí. Je proto duchovním mistrem všech — jak hlupáků a démonů, tak i vysoce vzdělaných vaiṣṇavů. Je také řečeno: vaiṣṇavānāṁ yathā śambhuḥ — Śambhu, Pán Śiva, je největší ze všech vaiṣṇavů. Uctívají ho sice démoni a hlupáci, ale současně je to nejlepší vaiṣṇava, oddaný, který má svoji vlastní sampradāyu, zvanou Rudra-sampradāya. I když je něčím nepřítelem nebo se někdy i rozzlobí, nikdo by neměl takové osobnosti závidět. Vidura se proto s údivem ptal, proč právě Dakṣa Śivovi tak záviděl. Dakṣa také není obyčejná osoba. Jako Prajāpati se stará o plození potomstva a všechny jeho dcery jsou velice vznešené, zvláště Satī. Slovo satī znamená “nejpočestnější”. Kdekoliv se mluví o počestnosti, je Satī, manželka Pána Śivy a dcera Dakṣi, první na řadě. Vidura se proto divil. Uvažoval: “Dakṣa je tak významná osobnost, Satī je jeho dcera a Pán Śiva je duchovní mistr všech. Jak tedy mohlo mezi Dakṣou a Śivou vzniknout tak velké nepřátelství, že se kvůli němu počestná bohyně Satī vzdala svého těla?”