SLOKA 26
sarva-bhakṣā dvijā vṛttyai
dhṛta-vidyā-tapo-vratāḥ
vitta-dehendriyārāmā
yācakā vicarantv iha
sarva-bhakṣāḥ—jedí všechno; dvijāḥ—brāhmaṇové; vṛttyai—pro udržení těla; dhṛta-vidyā—vzdělávají se; tapaḥ—askeze; vratāḥ—a sliby; vitta—peníze; deha—tělo; indriya—smysly; ārāmāḥ—uspokojení; yācakāḥ—jako žebráci; vicarantu—ať se potulují; iha—zde.
Tito brāhmaṇové se vzdělávají, podstupují askezi a skládají sliby jen za účelem udržování těla. Nebudou schopni rozlišit mezi tím, co se smí a nesmí jíst. Peníze budou získávat žebráním ode dveří ke dveřím a utrácet je budou jen pro své tělesné uspokojení.
Následky Nandīśvarovy třetí kletby, kterou uvalil na brāhmaṇy podporující Dakṣu, se plně projevují ve věku Kali. Takzvaní brāhmaṇové se již nezajímají o povahu Nejvyššího Brahmanu, přestože brāhmaṇa znamená ten, kdo dosáhl poznání o Brahmanu. Vedānta-sūtra také praví: athāto brahma-jijñāsā — lidský život je určen pro realizaci Nejvyššího Brahmanu, Absolutní Pravdy, tedy pro dosažení úrovně brāhmaṇy. Dnešní brāhmaṇové nebo takzvaní brāhmaṇové, kteří se rodí v původně bráhmanských rodinách, bohužel zanechali plnění svých předepsaných povinností, ale přitom nedovolí, aby kdokoliv jiný mohl zaujmout postavení brāhmaṇy. Śrīmad-Bhāgavatam, Bhagavad-gītā a jiná védská písma jasně popisují kvality, které musí brāhmaṇa mít. Brāhmaṇa není dědičný titul nebo postavení. Takzvaní brāhmaṇové protestují, když se někdo z nebráhmanské rodiny (například z rodiny śūdrů) snaží stát brāhmaṇou tím, že se řádně kvalifikuje pod vedením pravého duchovního mistra. Nandīśvara tyto brāhmaṇy proklel, takže ani nejsou schopni rozlišit, co se smí a nesmí jíst, a žijí jen pro obživu svého pomíjivého hmotné těla a jeho rodiny. Tyto pokleslé podmíněné duše si nezasluhují být nazývány brāhmaṇy. Přesto se v Kali-yuze za brāhmaṇy prohlašují a tomu, kdo se pokouší skutečně vyvinout bráhmanské vlastnosti, se snaží bránit v pokroku. Tak vypadá situace v současném věku. Caitanya Mahāprabhu tento postoj jednoznačně odsoudil. Ve Svých rozhovorech s Rāmānandou Rāyem řekl, že bez ohledu na to, zda se člověk narodil v rodině brāhmaṇů nebo śūdrů, zda je hospodář či sannyāsī — zná-li vědu o Kṛṣṇovi, musí být duchovním mistrem. Caitanya Mahāprabhu měl mnoho žáků i mezi takzvanými śūdry, jako například Haridāse Ṭhākura a Rāmānandu Rāye. Dokonce i Gosvāmī, přední žáci Pána Caitanyi, byli vyloučeni ze společenství brāhmaṇů. Caitanya Mahāprabhu je však Svou milostí změnil na prvotřídní vaiṣṇavy.