SLOKA 33
maitreya uvāca
tasyaivaṁ vadataḥ śāpaṁ
bhṛgoḥ sa bhagavān bhavaḥ
niścakrāma tataḥ kiñcid
vimanā iva sānugaḥ
maitreyaḥ uvāca—Maitreya pravil; tasya—jeho; evam—takto; vadataḥ—vyslovené; śāpam—prokletí; bhṛgoḥ—Bhṛgua; saḥ—on; bhagavān — vlastník všeho bohatství; bhavaḥ—Pán Śiva; niścakrāma—odešel; tataḥ—odtamtud; kiñcit—jaksi; vimanāḥ—zasmušilý; iva—jako; sa-anugaḥ — následovaný svými žáky.
Mudrc Maitreya pravil: Když se Śivovi stoupenci a přívrženci Dakṣi a Bhṛgua začali vzájemně proklínat, Pána Śivu to velice zarmoutilo. Beze slova opustil obětní arénu a jeho žáci ho následovali.
Zde je popis příkladné povahy Pána Śivy. Přestože se jeho a Dakṣovi přívrženci začali vzájemně proklínat, on sám jakožto největší vaiṣṇava zůstal klidný a neřekl ani slovo. Vaiṣṇava vždy toleruje a Pán Śiva je považován za nejpřednějšího vaiṣṇavu. Tato událost názorně ukazuje ušlechtilost jeho charakteru. Byl smutný, protože si byl vědom nesmyslnosti vzájemného proklínání jeho a Dakṣových stoupenců, které nemělo nic společného s duchovním životem. Jako vaiṣṇava neviděl nikoho jako nižší nebo vyšší osobnost. Jak praví Bhagavad-gītā (5.18): paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ. Ten, kdo je dokonale vzdělaný, vidí každého z duchovní úrovně, a proto nerozlišuje mezi větším a menším. Když chtěl Pán Śiva ukončit vzájemné proklínání svého stoupence Nandīśvary a Bhṛgu Muniho, nezbývalo mu nic jiného než odejít.