SLOKA 13
samaḥ samānottama-madhyamādhamaḥ
sukhe ca duḥkhe ca jitendriyāśayaḥ
mayopakḷptākhila-loka-saṁyuto
vidhatsva vīrākhila-loka-rakṣaṇam
samaḥ—vyrovnaný; samāna—vždy stejný; uttama—ten, kdo stojí výše; madhyama—ten, kdo je ve středním postavení; adhamaḥ—ten, kdo je na nižší úrovni života; sukhe—ve štěstí; ca—a; duḥkhe—v neštěstí; ca—také; jita-indriya—s ovládnutými smysly; āśayaḥ—a myslí; mayā—Mnou; upakḷpta—zařízené; akhila—vše; loka—lidmi; saṁyutaḥ—obklopen; vidhatsva—poskytuj; vīra—ó hrdino; akhila—všem; loka—občanům; rakṣaṇam—ochranu.
Můj milý hrdinný králi, zůstávej prosím vždy vyrovnaný a chovej se ke všem lidem stejně — ať jsou výše než ty, ve středním postavení nebo níže. Nenech se znepokojit dočasným neštěstím či štěstím a plně ovládej svou mysl a smysly. V tomto transcendentálním postavení se snaž plnit své povinnosti krále bez ohledu na to, do jaké životní situace se Mým řízením dostaneš, neboť tvou jedinou zdejší povinností je chránit občany svého království.
Zde je příklad přijetí přímého pokynu od Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána Viṣṇua. Člověk musí splnit pokyn Pána Viṣṇua, ať už ho získá přímo od Něho nebo od Jeho pravého zástupce, duchovního mistra. Arjuna bojoval v bitvě na Kurukṣetře na přímý pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. Stejně tak i zde dostává Pṛthu Mahārāja pokyny ohledně vykonávání své povinnosti přímo od Pána Viṣṇua. Musíme se držet zásad uvedených v Bhagavad-gītě. Vyavasāyātmikā buddhiḥ — povinností každého člověka je přijmout pokyny od Pána Kṛṣṇy nebo Jeho pravého zástupce a uznat je za životně důležité bez předkládání dalších osobních názorů. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká, že se nemáme příliš starat, zda budeme osvobozeni nebo ne, ale jednoduše vykonávat přímý pokyn, který jsme dostali od duchovního mistra. Budeme-li se držet této zásady — poslouchat nařízení duchovního mistra — budeme vždy v osvobozeném stavu. Obyčejný člověk musí dodržovat pravidla a předpisy varṇāśrama-dharmy tím, že bude plnit své předepsané povinnosti podle systému společenských tříd (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra) a duchovních stavů (brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa). Pravideným a důsledným plněním pokynů pro různá životní stádia bude uspokojovat Pána Viṣṇua.
Pán Viṣṇu Pṛthuovi Mahārājovi jakožto králi nařídil, aby byl vždy lhostejný k činnostem těla, neustále sloužil Pánu, a tak setrvával ve stavu osvobození. Zde je vysvětleno slovo baddha-sauhṛdāḥ z předchozího verše. Být přímo v důvěrném spojení s Nejvyšším Pánem nebo přijímat pokyny od Jeho pravého zástupce, duchovního mistra, a upřímně je vykonávat může pouze ten, kdo zůstává lhostejný k tělesným činnostem. Pán nám pomáhá Svými pokyny, jak máme jednat v oddané službě, abychom dělali pokrok na cestě zpátky domů, zpátky k Bohu. Poučuje nás zvenčí v podobě duchovního mistra. Nikdo proto nesmí pokládat duchovního mistra za obyčejnou lidskou bytost. Pán říká: ācāryaṁ māṁ vijānīyān nāva-manyeta karhicit — k duchovnímu mistru se nelze chovat jako k obyčejnému člověku, neboť je zástupcem Nejvyšší Osobnosti Božství (Bhāg. 11.17.27). Je třeba s ním jednat jako s Nejvyšší Osobností Božství, nikdy mu nezávidět a nepovažovat ho za obyčejnou lidskou bytost. Budeme-li se řídit pokynem duchovního mistra a oddaně sloužit Pánu, nikdy nás neznečistí tělesné a hmotné činnosti a náš život bude úspěšný.