SLOKA 48
vīra-varya pitaḥ pṛthvyāḥ
samāḥ sañjīva śāśvatīḥ
yasyedṛśy acyute bhaktiḥ
sarva-lokaika-bhartari
vīra-varya—nejlepší z válečníků; pitaḥ—otec; pṛthvyāḥ—Země; samāḥ—stejný co se týče let; sañjīva—žij; śāśvatīḥ—věčně; yasya—jehož; īdṛśī—takto; acyute—Nejvyššímu; bhaktiḥ—oddanost; sarva—všechny; loka—planety; eka—jeden; bhartari—udržovatel.
Všichni svatí brāhmaṇové oslovili Pṛthua Mahārāje: Ó nejlepší z válečníků, ó otče této planety, budiž požehnán dlouhým životem, neboť jsi velice oddán neomylnému Nejvyššímu Pánovi, který je vládcem celého vesmíru.
Světci přítomní na setkání požehnali Pṛthua Mahārāje dlouhým životem pro jeho neochvějnou víru a oddanost Nejvyšší Osobnosti Božství. Délka našeho života je omezena roky, ale staneme-li se shodou okolností oddanými, pak tuto předurčenou dobu překonáme; yogīni někdy umírají tehdy, když si to přejí, a nikoliv podle zákonů hmotné přírody. Dalším znakem oddaného je, že díky své neochvějné oddanosti Pánovi žije věčně. Kīrtir yasya sa jīvati — “Ten, kdo po sobě zanechá dobrou pověst, žije navěky.” Zvláště ten, kdo je slavný jako oddaný Pána, žije bezpochyby věčně. Když Pán Caitanya Mahāprabhu hovořil s Rāmānandou Rāyem, zeptal se ho: “Jaké jednání je nejslavnější?” Rāmananda Rāya odpověděl, že nejslavnější je ten, kdo je proslulý jako velký oddaný, neboť žije věčně nejen na vaikuṇṭhských planetách, ale prostřednictvím své slávy i v tomto hmotném světě.