SLOKA 3
tad-darśanodgatān prāṇān
pratyāditsur ivotthitaḥ
sa-sadasyānugo vainya
indriyeśo guṇān iva
tat—jeho; darśana—když viděl; udgatān—vytoužený; prāṇān—život; pratyāditsuḥ—pokojně jít; iva—jako; utthitaḥ—vstal; sa—s; sadasya — se společníky a stoupenci; anugaḥ—vládní úředníci; vainyaḥ—král Pṛthu; indriya-īśaḥ—živá bytost; guṇān iva—jako ovlivněná kvalitami hmotné přírody.
Když Mahārāja Pṛthu uviděl čtyři Kumāry, velice si je přál přivítat. Rychle proto vstal se všemi svými vládními úředníky — tak dychtivě jako podmíněná duše, jejíž smysly jsou okamžitě upoutány kvalitami hmotné přírody.
V Bhagavad-gītě (3.27) je řečeno:
prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate
Každá podmíněná duše je ovlivněna určitou směsí kvalit hmotné přírody, a proto je přitahována k jistým činnostem, které je nucena vykonávat, jelikož zcela podléhá hmotné přírodě. Pṛthu Mahārāja je zde přirovnán k takové podmíněné duši — nikoliv proto, že by jí byl, ale jelikož tolik dychtil přivítat Kumāry, že to vypadalo, jako by bez nich nemohl žít. Podmíněnou duši přitahují předměty smyslového požitku: oči chtějí vidět krásné věci, uši chtějí slyšet pěknou hudbu, nos se chce těšit vůněmi krásné květiny a jazyk chce ochutnávat dobré jídlo. Stejně tak i další smysly—ruce, nohy, žaludek, genitálie či mysl — jsou natolik přitahovány předměty smyslového požitku, že se podmíněná duše nedokáže ovládat. Pṛthu Mahārāja se také nedokázal udržet, aby nepřivítal čtyři Kumāry, kteří zářili díky své duchovní pokročilosti. Vítal je nejen on sám, ale i všichni jeho úředníci a společníci. Říká se “vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá”. Každého v tomto světě přitahují osoby stejného druhu — opilce přitahují opilci a světce zase světci. Pṛthu Mahārāja dosáhl nejvyšší duchovní pokročilosti, a tím pádem ho přitahovali Kumārové, kteří patřili do téže kategorie. Proto se říká, že se člověk pozná podle své společnosti.