SLOKA 38
yasminn idaṁ sad-asad-ātmatayā vibhāti
māyā viveka-vidhuti sraji vāhi-buddhiḥ
taṁ nitya-mukta-pariśuddha-viśuddha-tattvaṁ
pratyūḍha-karma-kalila-prakṛtiṁ prapadye
yasmin—v němž; idam—toto; sat-asat—Nejvyšší Pán a Jeho různé energie; ātmatayā—jakožto původ všech příčin a důsledků; vibhāti — projevuje; māyā—iluze; viveka-vidhuti—osvobozený prostřednictvím důkladného uvážení; sraji—o provazu; vā—nebo; ahi—hadu; buddhiḥ — inteligence; tam—Jemu; nitya—věčně; mukta—osvobozený; pariśuddha—neznečištěný; viśuddha—čistý; tattvam—pravda; pratyūḍha—transcendentální; karma—plodonosné činnosti; kalila—nečistoty; prakṛtim — spočívající v duchovní energii; prapadye—odevzdej se.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se projevuje jako totožný s příčinou a důsledkem v rámci tohoto těla. Ten, kdo však na základě důkladného uvážení — kterým si vyjasnil, že mylně pokládal provaz za hada — překonal iluzorní energii, chápe, že Paramātmā je věčně transcendentální hmotnému stvoření a setrvává v čisté vnitřní energii. Pán je tedy transcendentální všemu hmotnému znečištění a pouze Jemu se musíme odevzdat.
Tento verš je zvláště uveden proto, aby vyvrátil māyāvādské pojetí jednoty bez rozlišování mezi individuální duší a Nadduší. Māyāvādský závěr je takový, že živá bytost a Nadduše jsou totožné a není mezi nimi rozdíl. Māyāvādīni prohlašují, že mimo neosobní Brahman neexistuje nic a že pocit oddělenosti je māyā, iluze, pod jejímž vlivem člověk považuje provaz za hada. Māyāvādští filozofové často uvádějí příklad provazu a hada, a proto jsou zde tato slova, která představují vivarta-vādu, uvedena. Paramātmā, Nadduše, je ve skutečnosti Nejvyšší Osobnost Božství a je věčně osvobozená. Nejvyšší Osobnost Božství tedy žije v těle společně s individuální duší, což potvrzují Vedy — uvádějí příklad dvou ptačích přátel sedících na stejném stromě. Paramātmā je však stále nad iluzorní energií. Iluzorní energie se nazývá bahiraṅgā śakti neboli vnější energie, zatímco živá bytost se nazývá taṭasthā śakti, okrajová energie. Bhagavad-gītā uvádí, že jak hmotná energie, kterou představuje země, voda, oheň, vzduch, éter atd., tak i duchovní energie, živá bytost, jsou energiemi Nejvyššího Pána. I když se energie a energetický zdroj od sebe neliší, živá bytost, individuální duše, má sklon podlehnout vlivu vnější energie a myslet si o sobě, že Nejvyšší Osobnost Božství je s ní po všech stránkách totožná.
Významné je rovněž slovo prapadye, neboť poukazuje na závěr Bhagavad-gīty (18.66): sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. Na jiném místě Pán říká: bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate (Bg. 7.19). Prapadye a śaraṇaṁ vraja označují odevzdání se individuální duše Nadduši. Když se individuální duše odevzdá, může pochopit, že ačkoliv je Nejvyšší Pán v jejím srdci, je jí nadřízený. Pán je vždy transcendentální hmotnému projevu, přestože se zdá, že je s hmotným projevem totožný. Podle vaiṣṇavské filozofie je totožný a zároveň odlišný. Hmotná příroda je projevem Jeho vnější energie, a jelikož je energie totožná se svým zdrojem, vypadá to, že Pán a individuální duše jsou jedno a totéž; ve skutečnosti je však individuální duše pod vlivem hmotné energie, zatímco Pán je jí vždy transcendentální. Kdyby nebyl individuální duši nadřízený, nepřipadalo by v úvahu prapadye, odevzdání se Mu. Slovo prapadye se vztahuje na proces oddané služby. Pouhým spekulováním o provazu a hadu se neoddaný nemůže přiblížit k Absolutní Pravdě. Oddaná služba je proto zdůrazňována jako důležitější než uvažování či mentální spekulace s cílem pochopení Absolutní Pravdy.