SLOKA 39

Existují tři druhy transcendentalistů, kteří se snaží překonat vliv kvalit hmotné přírody — jñānī, yogīni a bhaktové. Ti všichni se snaží překonat nátlak smyslů, který je přirovnán k vlnám na řece. Vlny na řece se valí bez ustání a je velice obtížné je zastavit. Stejně tak vlny tužeb po smyslovém požitku jsou natolik silné, že je nelze zastavit jinou metodou, než je bhakti-yoga. Bhaktové jsou díky své transcendentální oddané službě lotosovým nohám Pána tak zaplaveni transcendentální blažeností, že automaticky přestanou toužit po hmotném požitku. Jñānī a yogīni, kteří nejsou připoutaní k lotosovým nohám Pána, pouze zápasí s vlnami tužeb. Tento verš je označuje slovy rikta-matayaḥ, “nevykonávající oddanou službu”. Přestože se tedy snaží osvobodit od tužeb po hmotných činnostech, ve skutečnosti se čím dál více zaplétají do falešné filozofické spekulace či usilovných pokusů ukončit činnosti smyslů. Již dříve bylo řečeno:

Zde je zdůrazněn tentýž bod. Bhaja vāsudevam vyjadřuje, že ten, kdo láskyplně slouží Kṛṣṇovi, synovi Vasudeva, může velice snadno zastavit vlny tužeb. Dokud se je snaží zastavit uměle, nepochybně jim podlehne. Na to poukazuje tento verš. Touhy po plodonosných činnostech jsou hluboce zakořeněné, ale oddanou službou lze strom tužeb zcela vyvrátit, jelikož oddaná služba využívá vyšší touhy. Nižších tužeb se můžeme zbavit vyvinutím vyšších tužeb. Snaha zastavit touhy nemůže uspět. Abychom se nezaplétali do nižších tužeb, musíme toužit po Nejvyšším. Jñānī si udržují touhu po splynutí s Nejvyšším, ale taková touha je rovněž považována za kāmu, chtíč. Yogīni zase touží po mystických silách, což je také kāma. Zato bhaktové, kteří netouží po žádném hmotném požitku, se očišťují. Nepokoušejí se touhy uměle zastavit. Touha se pro ně stává zdrojem duchovního požitku pod ochranou prstů na lotosových nohách Pána. Kumārové prohlašují, že lotosové nohy Pána Kṛṣṇy jsou původním zdrojem veškeré blaženosti. Místo neúspěšné snahy zastavit touhy po smyslovém požitku má proto člověk přijmout útočiště u lotosových nohou Pána. Dokud nedokáže zastavit touhu po hmotném požitku, nemůže se vysvobodit ze zapletení v hmotné existenci. Někdo může namítat, že vlny na řece se valí neustále a nelze je zastavit, ale tyto vlny plynou do moře. Když řeku zaplaví příliv, přemůže její tok a mořské vlny převládnou nad říčními. Stejně tak inteligentní oddaný má tolik plánů ohledně služby Pánu ve vědomí Kṛṣṇy, že fádní hmotné touhy překryje touha sloužit Pánu. Yāmunācārya potvrzuje, že od té doby, co slouží lotosovým nohám Pána, se na něho valí stále nové touhy, jak sloužit Pánu, a fádní touha po sexu se pro něho stává bezvýznamnou. Říká dokonce, že si nad ní musí odplivnout. Bhagavad-gītā (2.59) rovněž potvrzuje: paraṁ dṛṣṭvā nivartate. Závěr je, že vyvinutím láskyplné touhy sloužit lotosovým nohám Pána překonáme všechny hmotné touhy po smyslovém požitku.