SLOKA 49
vainyas tu dhuryo mahatāṁ
saṁsthityādhyātma-śikṣayā
āpta-kāmam ivātmānaṁ
mena ātmany avasthitaḥ
vainyaḥ—syn Veny Mahārāje (Pṛthu); tu—samozřejmě; dhuryaḥ — vůdce; mahatām—velkých osobností; saṁsthityā—zcela upevněn; ādhyātma-śikṣayā—na seberealizaci; āpta—dosáhl; kāmam—touhy; iva—jako; ātmānam—ve vnitřní spokojenosti; mene—považován; ātmani—ve vlastním já; avasthitaḥ—spočívající.
Mahārāja Pṛthu byl vůdcem velkých osobností díky svému pevnému postavení co se týče duchovního osvícení. Byl vždy spokojený jako ten, kdo dosáhl veškerého úspěchu v duchovním poznání.
Být vždy upevněn v oddané službě je pro člověka zdrojem nejvyššího vnitřního uspokojení. Této spokojenosti mohou ve skutečnosti dosáhnout jedině čistí oddaní, kteří nemají jinou touhu než sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství. Jelikož Nejvyšší Pán nemá, po čem by toužil, je plně spokojený Sám v Sobě, a podobně oddaný, který netouží po ničem jiném než po službě Pánu, je stejně vnitřně spokojený jako Pán. Každý touží po klidu mysli a vnitřní spokojenosti, ale dosáhnout jich můžeme jedině tehdy, když se staneme čistými oddanými Pána.
Výroky krále Pṛthua v minulých verších, které svědčí o jeho rozsáhlém poznání a dokonalé oddané službě, jsou zde podloženy tím, že je prohlášen za nejlepšího ze všech mahātmů. V Bhagavad-gītě (9.13) popisuje Śrī Kṛṣṇa mahātmy takto:
mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam
“Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni — velké duše — jsou pod ochranou božské přírody. Plně se zaměstnávají oddanou službou, protože Mě znají jako Nejvyšší Osobnost Božství, původní a nevyčerpatelnou.”
Mahātmové nepodléhají iluzorní energii, ale jsou pod ochranou duchovní energie. Skutečný mahātmā proto neustále oddaně slouží Pánu. Pṛthu Mahārāja projevil všechny příznaky mahātmy, a proto je zde označen jako dhuryo mahatām, nejlepší z mahātmů.