SLOKA 50
karmāṇi ca yathā-kālaṁ
yathā-deśaṁ yathā-balam
yathocitaṁ yathā-vittam
akarod brahma-sāt-kṛtam
karmāṇi—činnosti; ca—také; yathā-kālam—odpovídající času a okolnostem; yathā-deśam—odpovídající místu a situaci; yathā-balam—odpovídající vlastní síle; yathā-ucitam—jak jen bylo možné; yathā-vittam—kolik peněz jen lze v této souvislosti utratit; akarot—vykonával; brahma-sāt—v Absolutní Pravdě; kṛtam—jednal.
Mahārāja Pṛthu, spokojený sám v sobě, plnil své povinnosti tak dokonale, jak jen mu čas, situace, síla a finanční poměry dovolovaly. Jediným cílem všech jeho činností bylo uspokojit Absolutní Pravdu. Jednal tedy tak, jak se má.
Mahārāja Pṛthu byl zodpovědný monarcha a musel vykonávat povinnosti kṣatriyi, krále a oddaného zároveň. Jelikož dosáhl dokonalosti v oddané službě Pánu, mohl plnit své předepsané povinnosti úplným a dokonalým způsobem, jak odpovídalo času, okolnostem, jeho finanční situaci a osobním schopnostem. Významné je v této souvislosti slovo karmāṇi. Činnosti Pṛthua Mahārāje nebyly obyčejné, jelikož se pojily s Nejvyšší Osobností Božství. Śrīla Rūpa Gosvāmī radí, že věci příznivé pro oddanou službu není správné odmítat a také není správné považovat činnosti příznivé pro oddanou službu za obyčejnou práci či plodonosné jednání. Obyčejný dělník například vykonává svou práci, aby si vydělal peníze na svůj smyslový požitek. Oddaný může vykonávat stejnou práci naprosto stejným způsobem, ale jeho cílem je uspokojit Nejvyššího Pána. Jeho činnosti tudíž nejsou obyčejné.
Činnosti Pṛthua Mahārāje tedy nebyly obyčejné, ale zcela duchovní a transcendentální, neboť jeho cílem bylo uspokojovat Pána. Arjuna jakožto válečník musel pro uspokojení Kṛṣṇy bojovat a Pṛthu Mahārāja plnil pro Kṛṣṇovo uspokojení své královské povinnosti. Vše, co jako vládce celého světa vykonal, bylo skutečně hodné čistého oddaného. Jeden vaiṣṇavský básník proto řekl: vaiṣṇavera kriyā-mudrā vijñe nā bujhāya—nikdo nedokáže pochopit činnosti čistého oddaného. Mohou vypadat jako obyčejné činnosti, ale skrývá se za nimi hluboký smysl — uspokojení Nejvyššího Pána. Na to, aby člověk dokázal pochopit činnosti vaiṣṇavy, se musí stát velkým odborníkem. Mahārāja Pṛthu by nikdy nejednal mimo rámec instituce čtyř vareṇ a čtyř āśramů, přestože jako vaiṣṇava byl paramahaṁsa, transcendentální všem hmotným činnostem. Zachovával si své postavení kṣatriyi, aby vládl světu, a zároveň byl těmto činnostem transcendentální, neboť uspokojoval Nejvyšší Osobnost Božství. Skrýval, že je čistým oddaným, a navenek vystupoval jako velice mocný král, vědomý si své povinnosti. Jinými slovy, žádnou ze svých činností nevykonával pro vlastní smyslový požitek, ale vším se snažil uspokojovat smysly Nejvyššího Pána. To jasně vysvětluje další verš.