SLOKA 11

V Nārada-pañcarātře je oddaná služba Pánu přirovnána ke královně. Když královna udílí audienci, doprovází ji mnoho služebných, a služebnými oddané služby jsou hmotné bohatství, osvobození a mystické síly. Karmī velice lpí na hmotném požitku, jñānī dychtí po osvobození z hmotného zajetí a yogīny láká představa osmi druhů mystické dokonalosti. V Nārada-pañcarātře stojí, že dosáhne-li někdo stádia čisté oddané služby, získá zároveň i všechny výsady, jež jsou výsledkem plodonosných činností, empirické filozofické spekulace a praktikování mystické yogy. Śrīla Bilvamaṅgala Ṭhākura se proto ve své Kṛṣṇa-karṇāmṛtě modlil: “Můj milý Pane, když jsem Ti neochvějně oddán, Osobně se přede mnou zjevíš a výsledky plodonosného jednání a empirické filozofické spekulace—náboženství, hospodářský rozvoj, smyslový požitek a osvobození — se stávají mými osobními služebníky, kteří přede mnou stojí, jako by čekali na můj příkaz.” Jñānī se usilovně snaží vyprostit ze zajetí hmotné přírody pomocí rozvoje duchovního poznání (brahma-vidyā), zatímco oddaný se díky svému pokroku v oddané službě automaticky odpoutá od hmotného těla. Začne se projevovat jeho duchovní tělo a on obnoví činnosti svého transcendentálního života.

V současnosti jsme ve styku s hmotným tělem, hmotnou myslí a hmotnou inteligencí, ale když se od tohoto hmotného podmínění osvobodíme, projeví se duchovní tělo, duchovní mysl a duchovní inteligence. Oddaný v tomto transcendentálním stavu dosáhne veškerého prospěchu z karmy, jñāny a yogy. Mystické síly mu automaticky začnou sloužit, přestože se nikdy nevěnuje plodonosným činnostem či empirické spekulaci, aby tyto síly získal. Oddaný netouží po žádném hmotném bohatství, ale toto bohatství se před ním zjeví automaticky, aniž by o ně usiloval. Díky své oddané službě se automaticky stane brahma-bhūtou. To potvrzuje Bhagavad-gītā (14.26), jak již bylo uvedeno výše:

“Kdo Mi slouží s úplnou oddaností a za žádných okolností se neodchýlí, ten ihned transcenduje kvality hmotné přírody, a tak se dostává na úroveň Brahmanu.”

Díky pravidelnému vykonávání oddané služby se oddaný dostává do transcendentálního životního stádia. Jelikož je jeho mysl na transcendentální úrovni, nemůže myslet na nic jiného než na lotosové nohy Pána. To je význam slov saṁsmaraṇa-anupūrtyā. Neustálými myšlenkami na lotosové nohy Pána oddaný bezprostředně dosáhne śuddha-sattvy. Śuddha-sattva označuje úroveň, která je nad kvalitami hmotné přírody, včetně kvality dobra. V hmotném světě představuje kvalita dobra nejvyšší dokonalost, ale i ji je třeba překonat a dosáhnout čistého dobra (śuddha-sattva), kde tři kvality hmotné přírody nepůsobí.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dává následující příklad: Má-li člověk dobré trávení, zažehne v žaludku automaticky po jídle oheň, který vše stráví, a nemusí tedy brát léky, jež trávení napomáhají. Oheň oddané služby je natolik silný, že oddaný nemusí vyvíjet vedlejší úsilí, aby získal dokonalé poznání nebo se odpoutal od hmotných svodů. Jñānī se může od hmotných svodů odpoutat dlouhými rozhovory o poznání, a tak nakonec dospět do stádia brahma-bhūta, ale oddaný nemusí podstupovat tolik těžkostí. Stádia brahma-bhūta zaručeně dosáhne svou oddanou službou. Yogīni a jñānī jsou vždy plni pochybností ohledně svého přirozeného postavení, a proto se mylně domnívají, že splynou s Nejvyšším. Vztah oddaného s Nejvyšším se však projeví nade všechny pochybnosti a oddaný okamžitě pochopí, že je věčným služebníkem Pána. Jñānī a yogīni, kteří postrádají oddanost, se mohou považovat za osvobozené, ale jejich inteligence ve skutečnosti není tak čistá jako inteligence oddaného. Jinými slovy, nemohou být skutečně osvobozeni, dokud nedosáhnou postavení oddaných.

Jñānī a yogīni se mohou povznést na nejvyšší úroveň realizace Brahmanu, ale jelikož jim schází oddanost lotosovým nohám Pána, poklesnou znovu do hmotného světa. Jñānu a yogu proto nelze považovat za metody vedoucí ke skutečnému osvobození. Mahārāja Pṛthu všechny tyto stavy transcendoval vykonáváním oddané služby. Jelikož byl śaktyāveśa-avatārem Nejvyššího Pána, nemusel o osvobození nijak usilovat. Přišel z vaikuṇṭhského světa, z duchovního nebe, aby naplnil vůli Nejvyššího Pána na Zemi — a bylo tedy jisté, že se vrátí domů, zpátky k Bohu, aniž by musel praktikovat jñānu, yogu či karmu. Pṛthu Mahārāja byl věčně čistým oddaným Pána, ale přesto přijal proces oddané služby, aby učil všechny lidi, jak správně vykonávat životní povinnosti a nakonec se vrátit domů, zpátky k Bohu.