SLOKA 9

Zde je jasně řečeno, že když Mahārāja Pṛthu praktikoval prāṇāyāma-yogu, sloužil tím Nejvyšší Osobnosti Božství, jak mu doporučil světec Sanat-kumāra. Významná jsou slova puruṣam abhajat puruṣarṣabhaḥ — puruṣarṣabha se vztahuje na Mahārāje Pṛthua, nejlepšího z lidí, a puruṣam označuje Nejvyšší Osobnost Božství. Z toho plyne, že ten, kdo je nejlepší ze všech lidí, slouží Nejvyšší Osobě. Jeden puruṣa je uctíván a druhý puruṣa uctívá. Když uctívající puruṣa (živá bytost) pomýšlí na splynutí s Nejvyšší Osobou, je tím zmaten a propadá se do temnoty nevědomosti. Pán Kṛṣṇa řekl v Bhagavad-gītě (2.12), že všechny živé bytosti přítomné na bojišti (včetně Kṛṣṇy Samotného) existovaly jako individuální osoby i v minulosti a budou tak existovat i v budoucnosti. Oba puruṣové — živá bytost a Nejvyšší Osobnost Božství — si tedy vždy zachovávají svou totožnost.

Seberealizovaná osoba slouží Pánu neustále; v tomto životě i v příštím. Pro oddané není mezi tímto a příštím životem rozdíl. V tomto životě se začínající oddaný učí sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství a v příštím životě přichází za Nejvyšší Osobou na Vaikuṇṭhu, kde pokračuje v téže oddané službě. I v případě začínajícího oddaného je oddaná služba brahma-bhūyāya kalpate. Oddanou službu Pánu nelze nikdy považovat za hmotnou činnost. Jelikož oddaný jedná na úrovni brahma-bhūta, je již osvobozený, a nemusí tedy praktikovat žádný jiný druh yogy, aby tohoto stavu dosáhl. Pokud se přísně drží pokynů duchovního mistra, zpívá mantru Hare Kṛṣṇa a následuje pravidla a předpisy, znamená to, že již je ve stavu brahma-bhūta, což potvrzuje Bhagavad-gītā (14.26):

“Kdo Mi slouží s úplnou oddaností a za žádných okolností se neodchýlí, ten ihned transcenduje kvality hmotné přírody, a tak se dostává na úroveň Brahmanu.”